„To už je lepší,“ pochválila ho. „Většině lidí stačí můj med.“ „Já mám tvůj med taky ráda,“ řekla mu. „Moc mi chutná. Ale člověk nemůže být jen medem živ. Ani ženy. Ani papuchalci. Tady máš svou půlku a pořádně to prohněť.“ A tak se společně pustili do hnětení a zpracovávání těsta a nakonec ho důkladně pováleli a Polly přitom neušlo, jak svalnaté paže Huckle má a že jeho světlé chloupky nejsou přes opálení skoro vidět. „Takže,“ začala, „med.“ „Jo, včelí med,“ přitakal. „To seš teda … medař?“ „Včelař.“ „No jasně, já vím, včelař.“ Polly silou natáhla těsto. A poválela je do uspokojivého tvaru. „Nesmíš ho hníst moc dlouho,“ usměrňovala Hucklea, který se tvářil, jako kdyby mohl těsto ve svých obrovských dlaních rozmačkat na kaši. „Bylo by pak jako žvýkačka.“ „Já rád žvýkám těsto.“ „Tak fajn,“ souhlasila. „Ty si sníš svoji půlku. A já zase svou.“ „Ano, madam.“ „Ještě jsi nezodpověděl moji otázku o včelách.“ „Ano. Ne.“ Polly se na něj podívala úkosem. „Bereš roha?“ zeptala se ho. „Cože? Já? Ne tak úplně.“ „Když řekneš ‚ne tak úplně‘, to podle mě znamená, že jsi rozhodně na útěku. Zastřelils toho chlápka v Renu, jen abys viděl, jak bude umírat? Trochu mi připadáš jako takovej týpek. Ach bože. Nakonec se ze mě stane jedna z těch pošahanejch Američankek, co píšou dopisy chlápkům odsouzenejm na smrt!“ Huckle jí věnoval svůj líný úsměv.
– 101 –
OSTROV S VUNI CERSTVEHO CHLEBA.indd 101
28.6.2016 15:34:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219207