František Kotleta
„A mají mít místo očí temnou prázdnotu?“ nedal jsem se odbýt. Vietnamec vyskočil na nohy a přitom po podlaze rozházel generály, slony, děla, vojáky i strážce. Li tevka, znuděná naší hrou a ležící na dekách, také vyskočila a tasila přitom své meče. „Gan li,“ řekl pan Ču překvapeně. Gan li neříkali nic. Jenom se na nás vrhli.
*** Hasák prvního muže minul Elišku a ta mu jedním elegantním švihem odsekla horní část lebky i s ku sem mozku. Odletělo to někam do našeho lože. Chlápek si toho ani nevšiml a začal kolem sebe zběsile mávat hasákem. Za chvíli se do malinkaté místnůstky hnali další. „Meč!“ zakřičel pan Ču. Míšenka usekla chlápkovi další kousek hlavy a pak mu vrazila jeden ze svých mečů do krku. Bublala z něj tmavá krev a díky tomu, že mu z hlavy zůstala už jenom pusa a půlka mozku, trochu ztratil orientaci. Eliška mu meč v krku nechala a kopem ho odstrčila směrem ke starému Vietnamci. Ten mu podrazil nohy, a když padal k zemi, vytáhl si z něj meč. „Díky!“ zařval a vrhl se jí na pomoc. Jako dvojice fungovali nečekaně sehraně. Vyhýbali se těžkopádným úderům gan li a postupně jim od sekávali různé kousky těla – tak trochu, jako když člověk při opékačce postupně odřezává už upečené kousky prasete, dokud se nedostane na holé kosti. Hrábl jsem pod deku a vytáhl z ní svou pistoli. Měla v zásobníku posledních deset nábojů. Nestřílel
98
Velké problémy_tisk.indd 98
11. 7. 2016 22:38:07
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219185