dvě káčata. Vstali, obuli se, posbírali své věci a Ona naposledy zabrousila pohledem ke strakám. Běhaly po okraji ploché střechy pod korunou stromů a bylo jich nejméně šest. Tak to nebude jako u nás... Leda by mi něco uniklo. Já, On, Malá, Martin... a třeba On někoho má a Martin už třeba taky pokukuje po jiné. Pak by to sedělo. Ale ptáče tam žádné nevidím, takže místo malé by tam musel být někdo jiný. Takže to na nás nesedí. A stejně – i kdyby to početně sedělo – nepoznala bych, kdo je kdo. A vůbec – stejně je to celé blbost! Uzavřela téma straky jednou provždy a přehodila přes sebe bezpečnostní pás a zacvakla jej. ֎ Jak se blížil víkend, stále intenzivněji si uvědomovala, že je něco špatně. Martin byl nějak odtažitý. Komunikoval s ní jako jindy, ale bylo to přeci jen jiné. Nevěděla, co jí nesedí, nedokázala to popsat, ale čím více o tom přemýšlela, tím více byla přesvědčená, že něco špatně je. A pak jí to došlo! Cosi v Martinových očích bylo jinak. Něco z jeho pohledu zmizelo a Ona začala váhat, zda je společný víkend dobrý nápad. Vidina romantiky Českého Krumlova byla dost silná, ale neméně silná byla i obava. Viděla kulatou věž zámku, dřevěný most, stolky kaváren a restaurací u řeky, bar u mlýnského kola i vysoké oblouky hradního mostu. Ani by se nemusela k Martinovi tisknout pod dekou na otáčivém hledišti v zámeckém parku. Stačila by mi večerní procházka po Krumlově zakončená lahvinkou vína – a je celkem jedno, zda na terase některého podniku nebo jen na balkoně pronajatého pokoje. A tam mu řekne, že je konec, že je čas jít dál. Že můžou být kamarádi a dobří kolegové. Poděkuje mu za probuzení ze smrti všednosti a bude statečně odolávat jeho prosbám.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219163
Martin mi bude určitě říkat, že vše může zůstat při starém, že není důvod něco měnit, když jsme teď oba šťastní. A zdůrazní, že přece nechce, abych se kvůli němu rozvedla. Ona se však už rozhodla. Lepší odejít s hlavou vztyčenou, než zůstat opuštěná, až si Martin najde jinou. Pak se NAPOSLEDY pomilujeme. Bude to vášnivé, bude to vyčerpávající. Martin si jistě vezme čtvrt tabletky, aby se předvedl. Tenhle jeho trik už prohlédla. Usnu v jeho náručí někdy nad ránem, NAPOSLEDY společně posnídáme a pak se vrátím z oblak na zem. Bude to krásná tečka, na kterou budu moci vzpomínat ještě hodně dlouho. Představovala si i snídaňové menu: francouzské bagetky s máslem, na plátky nakrájenou goudu, pršut, pro Martina možná i míchaná vajíčka. Doslova cítila voňavý chléb s křupavou hnědou kůrkou, nakyslou chuť pomerančového džusu i kouřící espreso. Mohli by snídat u otevřeného okna s výhledem na městečko a vítr by si lehce pohrával s rozhrnutými závěsy. Tam mu řekne, že na něj nikdy nezapomene a Martin se jí pokusí její rozhodnutí NAPOSLEDY rozmluvit. ֎ Doma ještě navařila, aby se On nemusel o jídlo pro sebe a Malou starat. Dokonce uvařila jeho oblíbený špenát a bramborové knedlíky. Poté do své skříňky uklidila komínky vyžehleného prádla, které vystavěl On dopoledne a dobalila si tašku na víkend. Oceňovala, že jí vždy dopřával soukromí. Nepamatovala se, že by ji někdy prohlížel skříně – dokonce i to vyžehlené prádlo nechával na stole – a pokud po něm vyloženě nechtěla, aby jí dohledal něco v jejích věcech, měla jistotu, že skříň neotevře. Funguje to tak všude? Slýchala od kamarádek různé zvěsti. Jiní muži prý byli schopni prohledávat zásuvky svých žen, kontrolovat i
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219163
špinavé spodní prádlo, dokonce i procházet jejich mobil. On nic. Není to vlastně projev jeho nezájmu o ni? Určitě bych doma stíhače nechtěla, ale trocha zájmu by taky neuškodila. Naprostá volnost klade vysoké nároky – vlastně ty nejvyšší! Nutí člověka dělat si vlastní pravidla, vlastní hranice. Svoboda je náročná a Ona těm nároků nedostála, uvědomila si. Ale teď bude jiná. Změní se. Ne proto, že by to On chtěl, ale proto, že to chce sama. Budu lepší. Ne pro něj, ne kvůli Malé, ale protože sama chci být lepší. Lepší ženou, lepší matkou, lepším člověkem. O víkendu udělá tečku za svým milostným dobrodružstvím a bude nejvzornější ženou na planetě. Udělá všechno proto, aby vše napravila, aby napravila sebe. Člověk může klesnout, ale měl by pak zase vstát a jít dál. A já půjdu dál – a půjdu dál s hlavou vztyčenou. Nic mne nezastaví! ֎ Školení se vleklo. Sledovala tak často hodinky, až jí to samotné bylo trapné. Stejně neukládala nic z toho, co jim mladík v košili a kravatě vysvětloval. Pořád si dokola přehrávala, jak budou probíhat následující hodiny. Viděla sebe a Martina bloudit uličkami Krumlova, sedět u kávy či sklenky vína, procházet se parkem. V duchu si přehrávala dialogy, které spolu povedou. Jak mu to řekne, jak on odpoví. Představovala si i jeho mimiku, pohyby a gesta – jeden neskonale krásně dojemný film. Bezděky se jí do očí vkradly slzy, musela se vysmrkat. „Co je?“ Zeptal se Martin. Usmála se na něj. „To nic, to ten projektor a ty zářivky tady,“ zalhala mu. Pak školení konečně skončilo. Spakovali své poznámky a vyjeli vstříc Krumlovu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219163