dvě káčata. Vstali, obuli se, posbírali své věci a Ona naposledy zabrousila pohledem ke strakám. Běhaly po okraji ploché střechy pod korunou stromů a bylo jich nejméně šest. Tak to nebude jako u nás... Leda by mi něco uniklo. Já, On, Malá, Martin... a třeba On někoho má a Martin už třeba taky pokukuje po jiné. Pak by to sedělo. Ale ptáče tam žádné nevidím, takže místo malé by tam musel být někdo jiný. Takže to na nás nesedí. A stejně – i kdyby to početně sedělo – nepoznala bych, kdo je kdo. A vůbec – stejně je to celé blbost! Uzavřela téma straky jednou provždy a přehodila přes sebe bezpečnostní pás a zacvakla jej. ֎ Jak se blížil víkend, stále intenzivněji si uvědomovala, že je něco špatně. Martin byl nějak odtažitý. Komunikoval s ní jako jindy, ale bylo to přeci jen jiné. Nevěděla, co jí nesedí, nedokázala to popsat, ale čím více o tom přemýšlela, tím více byla přesvědčená, že něco špatně je. A pak jí to došlo! Cosi v Martinových očích bylo jinak. Něco z jeho pohledu zmizelo a Ona začala váhat, zda je společný víkend dobrý nápad. Vidina romantiky Českého Krumlova byla dost silná, ale neméně silná byla i obava. Viděla kulatou věž zámku, dřevěný most, stolky kaváren a restaurací u řeky, bar u mlýnského kola i vysoké oblouky hradního mostu. Ani by se nemusela k Martinovi tisknout pod dekou na otáčivém hledišti v zámeckém parku. Stačila by mi večerní procházka po Krumlově zakončená lahvinkou vína – a je celkem jedno, zda na terase některého podniku nebo jen na balkoně pronajatého pokoje. A tam mu řekne, že je konec, že je čas jít dál. Že můžou být kamarádi a dobří kolegové. Poděkuje mu za probuzení ze smrti všednosti a bude statečně odolávat jeho prosbám.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219163