Vzal si klíč od pokoje. Šel se ubytovat. Dohodli se ještě, že půjdou něco malého sníst. Pozval je do hotelové restaurace. Všichni si jen odložili věci. Sešli se dole. Objednal, co si vybrali. Pak řekl slavnostně: „Milý Davide, dnes je tvůj veliký den. Poprvé budeš hrát jako profesionál. Dokonce hned na mezinárodních prknech. V jednom z nejprestižnějších domů světové opery. Dovol mi, abych ti popřál hodně štěstí, hodně úspěchů, ještě spoustu všelijakých premiér ve tvém životě. V daleké budoucnosti milující a milovanou rodinu. Na památku na dnešní slavnostní den ti věnuji dárek, který ti bude dnešní den navždy připomínat." Objal Davida. Předal mu nádherně zabalený drahý dárek. David vyvalil oči. Chvíli němě zíral na balíček. Pak jej beze slova začal opatrně rozbalovat. Objevil hodinky. Zíral na ně v němém úžasu. „Rozhodně bych ti nedoporučoval, nosit je do školy. Jsou velmi cenné, jen pro zvláštní příležitosti. Nevím, zda je dnes při vystoupení můžeš mít na ruce. Aby tě nerozptylovaly, nebo nepřekážely. " Chlapec se vrhl Pavlovi do náruče. Plakal. Hodinky byly fantastické. Nikdy takové podobné neviděl. Sedl si. Dal si je na ruku. Prohlížel si svou ruku ze všech stran. Sára slzela. Litovala, že nežije s Pavlem. „Nechápu, proč s ním nedokážu žít. Je to nejlepší muž mého života. Proč nejsem schopná k němu zahořet vášní? Už si ani nevzpomínám, co to slovo znamená! Nerozumím sama sobě. Jen vím, že on má s mým zpíváním naprostou pravdu. Zná mě líp, než znám sebe sama. Jestli nezačnu co nejdřív zpívat, zhroutím se. Tak to je. Musím začít žít i svůj život, nejen synův,“ prolétlo jí bleskově hlavou. „Bude to těžké skloubit.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219023