Panák ani nejprve nevěděl, že ji drží v rukou. Neznal ji přece. Hnětl ji a chtěl ji proměnit v pět barev. Byla stále stejně zle modrá. Hnětl ji silněji. Rozvinula se jako hádě. Vymkla se mu z prstů a sklouzla po rameně. Otáčí se mu kolem krku a šeptá něco tak zlého, že panák může jen poslouchat. „Jsi hloupý. Takhle se tu dřít pro panenku.“ Panák pohlédl na své zedrané ruce. „Vždyť já to dělám i pro skřivánka.“ „Hloupý jsi,“ syčí klikatá modrá čára. „Panenka už tě dávno nemá ráda.“ A je z ní modré zrcadélko. Panák v něm vidí panenku, jak mává z okna žlutou kytkou cizímu panákovi se zlatými knoflíky. „Nevěřím ti,“ řekl panák. Ze zrcadélka je klikatá modrá čára. Vine se k panákovi, lísá se a šeptá: „Zavedu tě do kraje, kde budeš ze všech panáků nejsilnější. Je tam deset tisíc lvů a ty je všechny přemůžeš a pak si odpočineš na slunci na písku!“ Panákovi jako by se smekly z očí šupiny. Vyvlékl hlavu z kliček a uchopil klikatou modrou čáru pevně do obou rukou. „Tak to ty jsi zavedla na poušť mou panenku!“ Ztuhla jako had, když uvízne v lovcově očku. „Jsi chytrý. Jsi nejchytřejší ze všech panáků, a já už s tebou nechci bojovat.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218915