Moris pokýval hlavou a povídá: „To teda doufám, že ne.“ „To ani nechceš vědět, kde jsem byla?“ Moris si oddechl, vyskočil na kamennou terasu, na níž ležela pletená deka, a povídá: „No tak dobře, kde jsi byla?“ „Jenom tady kousek, ale hlavní je, že mám novou kamarádku.“ Wiky nastavila jednu ruku a z rukávu jí vylétla Hvězdička. Moris se nahnul dozadu a vytřeštil oči. Hvězdička poletovala ve vzduchu mezi Morisem a Wiky. „Tohle je Hvězdička, moje kamarádka a tak trochu bezdomovec. Může s námi zůstat, prosím, prosím?“ Moris se jenom nesoustředěně koukal na Hvězdičku a mumlal si pod fousy: „Padlá hvězda, o nich už jsem neslyšel roky.“ „No tak, Morisi, může s námi zůstat?“ Moris se probral ze zadumání a povídá: „No jasně že může u nás zůstat. Víš, jaká je to vzácnost?“ Hvězdička se jenom tak upejpavě zase posadila Wiky na rameno a tichounce si povzdechla: „I když nevím, co bych tady mohla dělat.“ Vtom se na Morisově tváři ukázal šibalský rozzářený úsměv. „No, to já bych věděl, co bys mohla dělat. Mohla by ses stát Wikyinou součástí.“ „Cože?“ udiveně vyjekly obě dvě. „Wiky potřebuje někoho, kdo by ovládal její hůlku.“ Wiky pozvedla svoji hůlku a prohlížejíc ji povídá: „No jo, vlastně hůlka má mít někoho uvnitř. Já ale nechci Hvězdičku uvěznit.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218840