v Nevadě. Když k incidentu došlo, vůbec nebyl na východním pobřeží. Ernest Deshales, druhý z nich, byl v té době ve věznici v Ocean County a už tam byl celých šest měsíců, protože byl odsouzen za ozbrojenou loupež. Byl tím pádem trochu absurdně zbaven podezření, že by mohl stát za nějakou špatností tady v institutu. Amelia trvala na tom, aby výslech probíhal v kanceláři jejího muže. Byla to tmavá, dřevem obložená místnost, o dost menší než Ackermanova pracovna. Nikde na stěnách nebyly žádné fotografie, které by připomínaly velitelovy dřívější úspěchy, žádná ocenění za chrabrost. Nebylo tam ani okno, protože se místnost nacházela v suterénu. Ve skutečnosti to byla taková větší šatna. Někteří vyšetřovatelé, kteří pracují pro státní správu, by asi nesouhlasili s tím, že jsem dovolil, aby výslech probíhal právě tady, a to z důvodu, že by se podezřelá mohla cítit v důvěrně známém prostředí až příliš dobře. Já však neměl v úmyslu Amelii Johnsonovou nikterak zastrašovat, a navíc se ani netvářila, že by jí to dělalo bůhvíjak dobře. „Já nic nenaznačoval,“ protestoval jsem. „Jen jsem se ptal, proč by někdo v institutu měl nespravedlivě vinit vašeho muže. Navíc jste mi neposkytla informace o žádných dřívějších incidentech, které by dokazovaly, že tomu tak vždy bylo.“ „Alvin tu je šéfem bezpečnosti teprve jednadvacet týdnů,“ prohlásila Amelia, aniž by změnila výraz ve tváři, v níž se stále zračilo rozhořčení a zahořklost. „Za tu dobu se ozvaly hlasy, že je příliš laxní a přístup do střežených částí budovy je až příliš volný. Nic z toho však není pravda.“ „A kdo že to říkal?“ otázala se paní Washburnová, „doktor Ackerman snad?“ „Marshall Ackerman je akorát náfuka, tlučhuba a lhář,“ řekla na to Amelia. „Nechá se hrozně snadno ovlivnit lidmi, se kterými pracuje. Souhlasí vždy s posledním, kdo s ním mluvil.“
99
bez_hlavy288.indd 99
17.6.2016 13:43:33
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218812