Zpět do kopce už jsem nemohla, tak jsem došla dolů po silnici k potoku a prodrala se houštím a kopřivami k chalupě. Myslela jsem, že vypustím duši. Zpocená a zchvácená jsem dorazila na chalupu. Kromě klíčů a mobilu jsem neměla nic. Zbytky jídla pro nás a zvířata, doklady, peníze, ruksak, šaty a brýle, to vše odvezl. Sedla jsem si pod strom do stínu a nevěděla, zda mám brečet nebo se smát. Po nějaké době mi přišla esemeska od Pavla: „Táta ti vzkazuje, že si koupil housky a chleba a že se máš nechat odvézt domů.“ To mě vážně „uklidnilo“. Já na chalupě bez jídla, peněz a dokladů, ale hlavně, že on si koupil housky a chleba a dal mi radu, aby mě někdo odvezl domů! Chalupu jsme původně koupili napůl s manželi Mackovými. Ona dětská lékařka, on inženýr. Kultivovaní lidé. Jejich zadní polovina byla pěkná, čistá a upravená. Myslím, že nedlouho po tom, co jsme na chalupu začali společně jezdit, už litovali. Nemohli se s manželem dohodnout na úhradách za společné výdaje (elektřinu, vodu atd.). Vždycky, když pan Macek vše zaplatil, dlouho z mého muže dostával tu „naši“ polovinu. Občas mi povolily nervy a dala jsem mu ty peníze ze svého. Konflikty byly stále. Střecha se neopravovala, manžel raději peníze škudlil, a když utrácel, tak za hlouposti. Po několika letech přestali Mackovi na chalupu jezdit a svoji polovinu dali dceři. Od té jsme ji pak odkoupili. Chalupa byla celá naše a Pavel ji 100
zivot s nepritelem.indd 100
26/04/2016 13:05:59 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218788