najevo, že kdyby něco, může se na nás obrátit. Sice je z ní teď oficiálně paní Murrayová a účes à la Mamie Eisenhowerová vyměnila za dlouhé romantické kadeře, se kterými teď pohazuje sem a tam jako s kápí, ale pro mě stále zůstane ta samá Veronica Websterová. Websterka s Tedem byli zrovna na svatební cestě, když jsem si na worcesterské radnici vzala Artura. Přišli Olivia, Gerald i Vivian. Taky Mia a Snow. Paní Fletcherovou jsem nezvala, jelikož dala jasně najevo, že je proti. Nezvala jsem ani Agnes, protože jako pro Juliinu matku by pro ni bylo velmi těžké přihlížet obřadu. K oltáři mě vedla Mia, což asi dost pohoršilo Olivii, ale zdržela se jakékoli poznámky. Měla jsem obyčejné šaty, něco mezi bílou a šedou; měly dlouhou a rovnou sukni a Snow prohlásila, že když jsem stála nehnutě, vypadala jsem jako socha. Arturo měl červeného motýlka a vlasy ulízané dozadu. A jeho síla – síla dodat mi jistotu – se zdvojnásobila, nebo dokonce ztrojnásobila. Černé vlasy, červený motýlek, zlatý prstýnek, který jsem mu nasadila na ruku. Venku lehce sněžilo, tak nějak bez života, tisícovky bílých motýlů padaly k zemi. Stát se paní Whitmanovou byla poklidná záležitost, pro kterou nebylo třeba držet dietu.
11 Vzpomínám si, že Vivian Whitmanová prohodila na svatbě něco trochu zvláštního, když jsme sestupovali ve sněhu po radničních schodech. Řekla: „Víš, dneska je díky tobě máma šťastná. Myslím, že vždycky chtěla jen jednu dceru a příroda jí nedala tu, která by vyhovovala její představě.“ Já na to: „Cože? Pokud vím, tak já nestuduju práva.“ A ona: „Ale no tak, vždyť se na sebe podívej!“ Říkala jsem si, že reaguje přehnaně, protože má dojem, že jsme s Arturem měli /101
Oyeyemi_Divka_jmenem_Boy_vnitrek.indd 101
22.6.2016, 11:05:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218692
z naší svatby udělat větší událost, ale když dorazila kala ze skleníku, ze všeho nejdřív se mi vybavila její poznámka. S květinou dorazil i lístek, na němž stálo: Gratuluju, Boy, a vítej do rodiny! Omlouvám se, že tak pozdě; právě jsem se to doslechla. Vždycky jsem chtěla sestru a svou biologickou nikdy neviděla tváří v tvář – Clara. Přimotala se ke mně Snow a začala si prohlížet fialové květy, pravděpodobně zvažovala, jak by jí slušely ve vlasech. Řekla jsem jí, ať na to zapomene. „Kaly opět kvetou,“ zaševelila v překvapivě zdařilé imitaci hlasu Kate Hepburnové. „To je pravda.“ „Od koho jsou?“ „Poslala je tvá teta Clara,“ odpověděla jsem jí, ale ona nedala ani náznakem najevo, že by jí to jméno něco říkalo. Ztratila zájem, jen si pobrukovala: „Hmm, hmm,“ a odešla pryč. Je pravda, že děti jsou zvídavé, ale člověk někdy zapomene, že své zájmy si vybírají samy. Odnesla jsem květináč před dveře Arturovy dílny a zaklepala. Neodpovídal, tak jsem klepala dál a střídala ruce, když mě začaly bolet klouby. Nakonec přišel otevřít a na hlavě měl brýle, které mu zakrývaly polovinu obličeje. „Copak se děje?“ ptal se. Ukázala jsem mu květinu. „Ta je od Clary.“ Sundal si brýle, přečetl lístek a usmál se. „Nějaký zvláštní důvod, proč ses o ní nikdy nezmínil? Ani Snow neví, kdo to je.“ „Ona se s rodiči nestýká. Tedy s matkou.“ „Co provedla?“ „Panebože, spoustu věcí. Tolik, že o tom nemá cenu mluvit.“ „Takže se nestýká ani s tebou?“ „Ne, je to pořád moje starší ségra. Nejdřív se narodila ona, pak já, potom Viv. To u Clary jsem víc než rok bydlel. Když umřela Julia. Snow byla ještě malá, takže si to nepa/102
Oyeyemi_Divka_jmenem_Boy_vnitrek.indd 102
22.6.2016, 11:05:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218692
matuje. Ale vůbec se o tom, kde jsem bydlel, nezmiňuj před matkou. Trefil by ji šlak.“ Políbil mě a opět zmizel ve své dílně. Mia prohlásila, že o Claře Whitmanové nikdy neslyšela, a Websterka porušila svůj slib, že se mnou nebude mluvit (trest za to, že jsem se vdala, když byla pryč), a prohlásila totéž. Paní Fletcherová si jen povzdychla, když jsem před ní vyslovila Clařino jméno. Přešla k nejbližší poličce a rozhovořila se: „Takže to už víš. Celou tu dobu si říkám, jak velká chyba byla, že Olivia Whitmanová tu holku vyhnala z domu a dělala, že má jen dvě děti.“ „Co provedla?“ Paní Fletcherová jen zavrtěla hlavou. „Nic strašného, Boy. Prostě jen byla sama sebou a zamilovala se. Jsem ale ráda, že ti to přijde legrační.“ „Nepřijde. Nevím, co si o tom mám myslet. Říkala jste, že nic neudělala. Arturo zase říká, že toho provedla tolik, že o tom ani nemůže mluvit. Tak co si mám vybrat?“ Paní Fletcherová si mě dlouho prohlížela. Výraz její tváře se zasmušil. „Neřekli ti o ní,“ prohodila nakonec. „Tak mi o ní povězte vy. Někdo to přece musí udělat. Jak jste se s ní poznala?“ „Volala mi jednou kvůli knize, kterou chtěla koupit k narozeninám svému muži. Bylo to vůbec poprvé, co jsem se o ní doslechla, a zprvu jsem jí vůbec nevěřila, že se narodila ve Flax Hillu a že Olivia Whitmanová je její matka. Pak si přišla knihu prohlédnout a mně hned bylo jasné, že je celá Whitmanová. Prohlásila, že kniha je moc drahá, a odešla, jenže druhý den se vrátila s tím, že za tu cenu stojí, zaplatila a odjela z města. To bylo před čtyřmi lety. Od té doby jsem ji neviděla.“ „A kde bydlí?“ „Myslím, že v Bostonu.“ „Se svým mužem…“ /103
Oyeyemi_Divka_jmenem_Boy_vnitrek.indd 103
22.6.2016, 11:05:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218692