najevo, že kdyby něco, může se na nás obrátit. Sice je z ní teď oficiálně paní Murrayová a účes à la Mamie Eisenhowerová vyměnila za dlouhé romantické kadeře, se kterými teď pohazuje sem a tam jako s kápí, ale pro mě stále zůstane ta samá Veronica Websterová. Websterka s Tedem byli zrovna na svatební cestě, když jsem si na worcesterské radnici vzala Artura. Přišli Olivia, Gerald i Vivian. Taky Mia a Snow. Paní Fletcherovou jsem nezvala, jelikož dala jasně najevo, že je proti. Nezvala jsem ani Agnes, protože jako pro Juliinu matku by pro ni bylo velmi těžké přihlížet obřadu. K oltáři mě vedla Mia, což asi dost pohoršilo Olivii, ale zdržela se jakékoli poznámky. Měla jsem obyčejné šaty, něco mezi bílou a šedou; měly dlouhou a rovnou sukni a Snow prohlásila, že když jsem stála nehnutě, vypadala jsem jako socha. Arturo měl červeného motýlka a vlasy ulízané dozadu. A jeho síla – síla dodat mi jistotu – se zdvojnásobila, nebo dokonce ztrojnásobila. Černé vlasy, červený motýlek, zlatý prstýnek, který jsem mu nasadila na ruku. Venku lehce sněžilo, tak nějak bez života, tisícovky bílých motýlů padaly k zemi. Stát se paní Whitmanovou byla poklidná záležitost, pro kterou nebylo třeba držet dietu.
11 Vzpomínám si, že Vivian Whitmanová prohodila na svatbě něco trochu zvláštního, když jsme sestupovali ve sněhu po radničních schodech. Řekla: „Víš, dneska je díky tobě máma šťastná. Myslím, že vždycky chtěla jen jednu dceru a příroda jí nedala tu, která by vyhovovala její představě.“ Já na to: „Cože? Pokud vím, tak já nestuduju práva.“ A ona: „Ale no tak, vždyť se na sebe podívej!“ Říkala jsem si, že reaguje přehnaně, protože má dojem, že jsme s Arturem měli /101
Oyeyemi_Divka_jmenem_Boy_vnitrek.indd 101
22.6.2016, 11:05:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218692