Etika v podnikání a hodnoty trhu (Ukázka, strana 99)

98 Etika v podnikání a hodnoty trhu Tab. 6.4 Typy interních a externích institucí Pravidlo

Způsob dohledu a prosazení

Kategorie instituce

Příklad

Konvence

Sebeprosazení

Interní

Mluvnická pravidla jazyka

Etické pravidlo

Imperativní sebekontrola

Interní

Desatero přikázání, kategorický imperativ

Zvyk

Spontánní dohled ostatních aktérů

Interní

Společenské formy styku

Formální soukromá pravidla

Plánovitý dohled ostatních aktérů

Interní

Samovolně vytvořené hospodářské právo

Pravidla pozitivního práva

Organizovaný státní dohled

Externí

Soukromé (občanské) a trestní právo

Zdroj: Voigt, S.: Institucionální ekonomie. Praha, Alfa nakladatelství a Liberální institut, 2008, s. 26.

Do popředí tak vystupují, jak jsme již uvedli, především myšlenky zakladatelů nové institucionální ekonomie (NIE) Ronalda H. Coaseho19 a Douglase C. Northa20. NIE z pohledu metodologického vychází ze subjektivního idealismu a navazuje v této souvislosti na kritický racionalismus Karla R. Poppera a subjektivismus Friedricha A. von Hayeka, který často zdůrazňoval v souvislosti s genezí pravidel myšlenku, že pravidla jsou „výsledkem lidského jednání, nikoliv však lidského záměru“ 21. NIE dále poukázala na metodologický význam teorie her, která má při tvorbě pravidel zcela nezastupitelnou úlohu.22 Teorie her v oblasti tvorby sociálních pravidel navazuje na hlavní představitele přirozeného práva a společenské smlouvy T. Hobbese, J. Lockea a J.-J. Rousseaua, zejména na jejich filozofii přirozených zákonů23 a koncept morálního řádu, resp. morálního zákona v podmínkách lidské přirozenosti, kde velký význam měly občanské hodnoty, tj. důraz na společenský řád i na lidskou důstojnost.24 19 20 21

22 23 24

Coase, R. H.: The Problem of Social Cost. Journal of Law and Economics, 3, 1960, s. 1–44.

North, D. C. – Thomas, R. P.: The Grouth of the Western World. London, Cambridge University Press, 1973.

F. A. von Hayek uváděl jako zdroj uvedené myšlenky dílo Esej o dějinách občanské společnosti od skotského morálního filozofa 18. století Adama Fergusona. Sám Ferguson poukazoval na to, že uvedená formulace pochází od francouzského kardinála de Retz.

Vznik teorie her je spojen s tvorbou Johna von Neumanna a Oskara Morgensterna a jejich stěžejním dílem Theory of Games and Economic Behavior. New York, John Wiley, 1944.

Základem filozofie přirozených zákonů byla přirozená práva, tj. právo na život, právo na svobodu a právo na vlastnictví.

Problematice tvorby externích či formálních, ale také interních nebo neformálních pravidel věnuje také značnou pozornost utilitarismus a teorie mravních citů.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218663

Institucionální koncepce hodnot 99 Pravidla z pohledu vlastností lze specifikovat jako skutečnosti, které jsou aktérovi jednání, rozhodování či hodnocení obecně známé. Dále lze pravidla interpretovat jako výsledek lidského jednání, nikoliv však nutně jako výsledek lidského záměru, jelikož navazuje na snahu jednotlivců uspořádat své vzájemné vztahy. Pravidla tak mohou nabývat dvou jevových podob, a to příkazů a zákazů.25 Důležité u pravidel jsou i mechanismy, které souvisí s jejich prosazením, a ty jsou odlišné u neformálních či interních pravidel, jejichž prosazování je dobrovolné, a pravidel formálních či externích, kde se jejich prosazení uskutečňuje prostřednictvím státu a státní moci. Každý regulační systém, který v moderní společnosti funguje, obsahuje soustavu formálních a neformálních pravidel, která je označována jako demokratický či svobodný řád. Významné je vzájemné prolnutí, resp. harmonizace obou skupin pravidel.

Vztahy mezi externími, resp. formálními pravidly a interními, resp. neformálními pravidly je možné vztahově uspořádat takto26: ●● na bázi neutrálních vztahů, kdy jde o dvě nepropojené enklávy pravidel; ●● komplementárním způsobem, kdy v systému regulace nad dodržováním pravidel

dohlíží jak stát, tak i soukromé subjekty;

●● na základě substitučního vztahu, kdy lidské chování a jednání omezují a usměrňují

oba typy pravidel obsahově stejným způsobem, avšak na dodržování pravidel dohlíží buď stát, nebo soukromé subjekty; ●● konfliktem, k němuž dochází mezi interními a externími pravidly.

Cílem je uspořádat každý regulační systém z pohledu pravidel kooperativně, avšak v reálné situaci se tento záměr ne vždy podaří. Z obecného pohledu je důležitá souhra jednotlivých forem společenského vědomí, které se na regulaci, resp. na systému dodržování pravidel podílejí. Jedná se konkrétně především o právo, etiku a kulturu, ale také o politiku. Právo omezuje a usměrňuje na bázi formálních, resp. externích pravidel, etika a kultura usměrňují a politika ovlivňuje na základě určených neformálních, resp. interních pravidel. Významnější z pohledu regulace jsou právní pravidla, která vytváří právní řád, přičemž tato pravidla doplňují etická pravidla a kulturní vzorce, jakož i nástroje politiky.

Právní pravidla by měla být prosazována v prostředí kooperativním, ne vždy tomu tak ale ve společnosti je, někdy je toto prostředí spíše rivalitní, avšak pouze etická pravidla mohou změnit rivalitní prostředí v kooperativní.

25 26

Voigt, S.: Institucionální ekonomie. Praha, Alfa nakladatelství a Liberální institut, Praha, 2008, s. 22–23.

Tamtéž, s. 27.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218663

100 Etika v podnikání a hodnoty trhu Význam etických pravidel je z uvedeného v řadě oblastí evidentní, a proto je důležité se zabývat problematikou prosazování etických pravidel, která jsou založena na imperativní sebekontrole aktérů. Klíčový význam má u etických pravidel vnitřní motivace dodržovat pravidlo, zvláště jde-li proti vlastnímu zájmu. Významnou formou etických pravidel jsou hodnoty a normy, důležitý je i vzájemný vztah těchto forem.

Hodnoty můžeme definovat jako: „… koncepty toho, co je žádoucí a které ovlivňují naše rozhodovací chování… Hodnoty nejsou totéž co normy chování. Hodnoty jsou standardy toho, co je žádoucí, nezávisle na specifických situacích. Jediná hodnota může být referenčním bodem dalších specifických norem, jediná specifická norma může představovat současné použití několika různých hodnot“ 27.

6.4 Institucionální hodnoty V této podkapitole se zaměříme na institucionální koncept hodnot, resp. na institucio­ nální hodnoty, jež chápeme jako subjektivní, resp. individuální hodnoty, vztahující se k obecným kulturním a etickým normám, které by měly být přijímány všemi členy dané společnosti. Hodnota se tak stává žádoucím konceptem nejen u jednotlivce, ale také u společnosti.

Metodologicky institucionální hodnoty vychází zejména ze sociální teorie hodnot, základní platformou je sociální psychologie, kde do popředí vystupuje ta část této disciplíny, která se zabývá výzkumem hodnot, morálky, identity, postojů, stereotypů a předsudků v kontextu vztahů mezi jednotlivcem a společností i vztahů mezi skupinami.

V kontextu sociální psychologie vymezujeme hodnotu jako vlastnost, kterou jedinec přisuzuje určitému objektu, situaci, události nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním svých potřeb, zájmů. Hodnoty se vytvářejí v procesu socializace, jsou součástí společenského vědomí. Podle důležitosti jsou hodnoty hierarchicky uspořádány do systému hodnot. Systém hodnot určuje nejobecnější postoje, životní styl a morálku každého člověka.28 Institucionální koncept hodnot v oblasti poznání navazuje na kritický racionalismus a metodologicky vychází ze subjektivního individualismu, je v tomto ohledu inspirován subjektivně psychologickým přístupem rakouské školy, zejména její čtvrté generace, kterou reprezentuje F. A. von Hayek. V oblasti hodnot jsou to kromě individualismu zejména svoboda a jistota (nejistota). To jsou základní hodnoty, které 27 28

International Encyklopedia of the Social Scientes. Sv. 16, 1968, s. 283. Citováno dle Voigt, S.: Institucionální ekonomie. Praha, Alfa nakladatelství a Liberální institut, 2008, s. 26.

Hartl, P. – Hartlová, H.: Psychologický slovník. Praha, Portál, 2000, s. 187–192.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218663