buchet a pozvaly ostatní děvčata. Chlapci se nedali zahanbit a přinesli na pučálkovou hostinu soudek piva. První postní neděle má jméno liščí (bývá tak nazývaná i neděle čtvrtá) a obyčeje, v nichž figuruje liška, se vyskytují na středozápadě a západě Čech, na Hořovicku, Berounsku, Rakovnicku, Sedlčansku, Plzeňsku. Průpovídku Liška rozdává preclíky zapsal Karel J. Erben44 a Václav Krolmus (1847) vypráví o matce, která v noci peče preclíky, navléká je na vrbový proutek a zrána věší na stromy. Kolik dětí, tolik proutků. Přivolané děti dostanou vysvětlení, že preclíky jim zanechala na stromě liška.45 V mladších variantách obyčeje vystupuje osoba maskovaná za lišku. V okolí Nechvalic na Sedlčansku upekly hospodyně dětem preclíky, postní pečivo, na památku „liščích hodů“. Výrostek se přestrojil za lišku a s preclíky a sušeným ovocem vylezl na půdu, kde si připravil nádobu s vodou. Děti shromážděné na dvoře pokřikovaly na „lišku“. Ta jim házela z půdy preclíky a ovoce, a když se děti shlukly, polila je z vikýře vodou.46 V kraji kolem Plzně a Příbrami bylo lišce připisováno, že přináší novorozence; běhá tam liška – narodí se dítě.47 Liška se objevuje v dětském folkloru, v říkadlech, koledách, hrách a pohádkách, a to ve smyslu pozitivním, jako bytost pomáhající. Kýchavná, pražná i suchá
Lidové názvy druhé a třetí postní neděle se odvinuly jednak od pražených postních jídel, praženého hrachu (již zmíněné pučálky) a praženého zrna, pražma, jež bývalo i obřadním pokrmem letního slunovratu, jednak od kýchání, vysvětlitelného dnes z medicínského hlediska jako obranného reflexu i příznaku nachlazení a v dávných dobách, jak ukazují už doklady z antického světa, znamenalo věštbu i symptom nakažlivé nemoci. Kdo na Kýchavnou neděli třikrát kejchne, po celý rok nezastůně, zapsal Karel J. Erben.48 Tradice křesťanských pozdravů při kýchání (pozdrav Pán Bůh) vznikla jako reakce na pohanské věštby a pozdravy z kýchání, které církev opakovaně zapovídala.49 Pozdravná formule je 44 Erben,
Karel J.: Prostonárodní české písně a říkadla. Nové vydání. V Praze 1896, s. 65. Sumlork, W. S: Staročeské powěsti, zpěwy, hry, obyčege, slawnosti a nápěwy ohledem na bágeslovj Česko-slowanské. Část II. Sešitek šestý. V Praze 1847, s. 4. 46 Habart, Čeněk: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko. Díl II. Sedlčany 1928, s. 13. 47 Soukup, Jan: Liščí neděle. Český lid 10, 1901, s. 339. 48 Erben, Karel Jaromír: Prostonárodní české písně a říkadla. Nové vydání. V Praze 1896, s. 65. 49 Zíbrt, Čeněk: Seznam pověr a zvyklostí pohanských z VIII. věku. Praha 1995, s. 71–77. 45
O šesti postních nedělích
91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218551