43. Teď jsem si na něco vzpomněl. Byl jsem tehdy hodně maličký a dostal jsem móóóc hezkouuu hračku. Byla maličká a podobná mojí paničce s dlouhou srstí, jenom byla mnohem menší. Moc rád jsem si s ní hrál, očichával jsem ji, potom jsem do ní zkusil zakousnout zoubky a zatahat ji za tu dlouhouuuu hnědou srst. Povedlo se. Podařilo se mi dostat se zoubky dovnitř. Už hrozně dlouho mě to zajímalo... Jau. Jau. Jauuuuu. Jaujaujau... Jauvajs. Auuuu. To jsem dostal! To se nesmí? Kroutím hlavou udiveně. To mi nikdo neřekl. Vážně. Opravdu! Já jsem to nevěděl. Au. To bolelo. Už to nikdy neudělám. Nikdy. Nikdy. Nikdy. Anebo alespoň do příště. Usmál se pro sebe pod fousky Eda…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218510