NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
Marsh nûco podobného ãekal. Cel˘ prostor v útrobách admirality byl uzpÛsoben˘ tak, aby tu bylo nûkoho moÏné drÏet v naprosté izolaci. Urãitû ale neãekal pohled, kter˘ se mu naskytl za sklem. Pohled na tfiídu základní ‰koly. Byla zafiízená v jasn˘ch barvách, odstínech ãervené, modré a Ïluté. Na jedné zdi visela zelená tabule zamazaná dûtsk˘mi ãmáranicemi, útrÏky nerozlu‰titelného jazyka vyveden˘mi barevnou kfiídou. K horní hranû tabule pfiiléhala fiada plakátÛ, na kter˘ch ãiperná zvífiátka ze zoo skotaãila mezi písmeny abecedy a ãíslicemi od jedné do devíti. Dal‰í zeì lemovaly skfiínû rozdûlené na malé pfiihrádky plné ply‰ákÛ a obrázkov˘ch knih. Pestrá nástûnná malba nad nimi zachycovala dûti zvesela si hrající na obrysové mapû Spojeného království. Zvlá‰tní bylo, Ïe zeì pfiímo naproti zrcadlu byla vytapetovaná mapami rÛzn˘ch ãástí svûta. Vût‰ina se soustfiedila na Evropu a Sovûtsk˘ svaz. Z map trãely zapíchané ‰pendlíky. Zhruba desítka dûtí obojího pohlaví sedûla v lavici, polehávala na pol‰táfiích nebo postávala stranou, nûkteré samy, jiné ve dvojicích a trojicích. Star‰í dûti si ãetly. Mlad‰í si hrály s panenkami, dfievûn˘mi kostkami, autíãky, ply‰áky. Vûkové rozpûtí sahalo od pûti nebo ‰esti let po témûfi dvacet. A v‰ichni Ïáci mlãeli. Jeden kaÏd˘ z nich, bez v˘jimky. „Tady,“ fiekl Pembroke, „máte na‰e ãarodûje.“ Pane na nebi, pomyslel si Marsh. Co jste to provedli? „Jsou to teprve dûti.“ „Ne jen tak ledajaké. Mluví enoch‰tinou. Vlastnû by se dalo fiíct, Ïe jde o jejich rodn˘ jazyk. Jsou v nûm zdatnûj‰í neÏ jak˘koli ãarodûj za posledních nûkolik stovek let. Proto jsme nepokládali za nutné udrÏovat pod dohledem pamûtníky z va‰ich ãasÛ. Jsou pfiekonaní. Samozfiejmû v tom nehledejte nic osobního.“ Marsh na dûti ukázal. „Jak?“ „Enoch‰tina je pÛvodní prajazyk. Existují spekulace, Ïe jde o jazyk Stvofiitele nebo o hudbu sfér.“ Pembroke pokrãil rameny. „Zjistili jsme, Ïe kdyÏ dítû vychováte v dokonalé izolaci od v‰ech lidsk˘ch jazykÛ, kdyÏ je k nûmu vÛbec nenecháte proniknout, uch˘lí se samo od sebe k enoch‰tinû.“ „To je barbarství.“ Vy zrÛdy. „To je reálpolitika. Svût, ve kterém Ïijeme. Cena za svobodu národa.“ Marsh z dûtí nespou‰tûl oãi. „Vûzníte je tu?“ Pembrokea se ta otázka dotkla. „Nic takového.“ Zaváhal. „AlespoÀ obecnû vzato ne. Ale zdá se, Ïe tady zÛstávají rády. V místním tichu. Nikdy nedaly najevo, Ïe by si pfiály odejít.“ – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218486