NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
Marsh nûco podobného ãekal. Cel˘ prostor v útrobách admirality byl uzpÛsoben˘ tak, aby tu bylo nûkoho moÏné drÏet v naprosté izolaci. Urãitû ale neãekal pohled, kter˘ se mu naskytl za sklem. Pohled na tfiídu základní ‰koly. Byla zafiízená v jasn˘ch barvách, odstínech ãervené, modré a Ïluté. Na jedné zdi visela zelená tabule zamazaná dûtsk˘mi ãmáranicemi, útrÏky nerozlu‰titelného jazyka vyveden˘mi barevnou kfiídou. K horní hranû tabule pfiiléhala fiada plakátÛ, na kter˘ch ãiperná zvífiátka ze zoo skotaãila mezi písmeny abecedy a ãíslicemi od jedné do devíti. Dal‰í zeì lemovaly skfiínû rozdûlené na malé pfiihrádky plné ply‰ákÛ a obrázkov˘ch knih. Pestrá nástûnná malba nad nimi zachycovala dûti zvesela si hrající na obrysové mapû Spojeného království. Zvlá‰tní bylo, Ïe zeì pfiímo naproti zrcadlu byla vytapetovaná mapami rÛzn˘ch ãástí svûta. Vût‰ina se soustfiedila na Evropu a Sovûtsk˘ svaz. Z map trãely zapíchané ‰pendlíky. Zhruba desítka dûtí obojího pohlaví sedûla v lavici, polehávala na pol‰táfiích nebo postávala stranou, nûkteré samy, jiné ve dvojicích a trojicích. Star‰í dûti si ãetly. Mlad‰í si hrály s panenkami, dfievûn˘mi kostkami, autíãky, ply‰áky. Vûkové rozpûtí sahalo od pûti nebo ‰esti let po témûfi dvacet. A v‰ichni Ïáci mlãeli. Jeden kaÏd˘ z nich, bez v˘jimky. „Tady,“ fiekl Pembroke, „máte na‰e ãarodûje.“ Pane na nebi, pomyslel si Marsh. Co jste to provedli? „Jsou to teprve dûti.“ „Ne jen tak ledajaké. Mluví enoch‰tinou. Vlastnû by se dalo fiíct, Ïe jde o jejich rodn˘ jazyk. Jsou v nûm zdatnûj‰í neÏ jak˘koli ãarodûj za posledních nûkolik stovek let. Proto jsme nepokládali za nutné udrÏovat pod dohledem pamûtníky z va‰ich ãasÛ. Jsou pfiekonaní. Samozfiejmû v tom nehledejte nic osobního.“ Marsh na dûti ukázal. „Jak?“ „Enoch‰tina je pÛvodní prajazyk. Existují spekulace, Ïe jde o jazyk Stvofiitele nebo o hudbu sfér.“ Pembroke pokrãil rameny. „Zjistili jsme, Ïe kdyÏ dítû vychováte v dokonalé izolaci od v‰ech lidsk˘ch jazykÛ, kdyÏ je k nûmu vÛbec nenecháte proniknout, uch˘lí se samo od sebe k enoch‰tinû.“ „To je barbarství.“ Vy zrÛdy. „To je reálpolitika. Svût, ve kterém Ïijeme. Cena za svobodu národa.“ Marsh z dûtí nespou‰tûl oãi. „Vûzníte je tu?“ Pembrokea se ta otázka dotkla. „Nic takového.“ Zaváhal. „AlespoÀ obecnû vzato ne. Ale zdá se, Ïe tady zÛstávají rády. V místním tichu. Nikdy nedaly najevo, Ïe by si pfiály odejít.“ – 101 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218486
IAN TREGILLIS
„Ptal jste se jich?“ „Ano.“ „TakÏe anglicky umí taky?“ „Ov‰emÏe umí. Izolace kaÏdého dítûte konãí okamÏikem, kdy osvûdãí plynnou znalost enoch‰tiny,“ vysvûtlil Pembroke. „Obvykle kolem ãtyfi nebo pûti let vûku. Od té chvíle jim zaji‰Èujeme znamenité vzdûlání. Hravû se vyrovná tomu, kterého by se jim dostalo na soukrom˘ch ‰kolách.“ Marsh od dûtí nemohl odtrhnout pohled. Pohodil ke sklu hlavou: „Jak ãasto je vyuÏíváte?“ „Jen tak ãasto, abychom soudruhy pfiíleÏitostnû vykrákali za vlasy. Nic drastického, nemyslete si. Nepochybnû z toho Milkweed podezírají. A o to právû jde. Dát jim najevo, Ïe pracujeme. A Ïe informace, které mají, aÈ uÏ je získali odkudkoli, jsou beznadûjnû zastaralé. O tom, jací ãarodûjové jsou aktuálnû ve sluÏbû, nemají Rusové ponûtí.“ „Nemûli. Do chvíle, kdy jste sem dolÛ pfiivedli Gretel.“ „Její cela je tak daleko, za tolika vrstvami izolace, Ïe bych tu mohl odpálit dynamitovou patronu a Gretel by o tom nemûla ani ponûtí.“ Marsh zakroutil hlavou. Na to, aby se hádal, byl moc znechucen˘ a vysílen˘. „Co krvavé danû? Nenutíte dûti –“ Pembroke si odfrkl. „Prosím vás. Nejsme barbafii. O danû se stará Sam. Má na to lidi.“ Nepfiítomnû se zatahal za ucho. „Jen tak mimochodem, danû jsou niωí neÏ za va‰ich ãasÛ, alespoÀ vût‰inou. Rozumûjte, to díky tomu, jak plynnû a pfiirozenû dûti enoch‰tinu ovládly.“ „Jak nízké?“ „Pfiijatelnû nízké,“ odpovûdûl mu Pembroke a potom pfiiznal: „Zaãátky byly trochu svízelné.“ Odemkl dvefie, které po stranû zrcadla vedly do tfiídy. „Seznámím vás.“ KdyÏ Marsh zaváhal, ujistil ho: „Je to naprosto bezpeãné.“ Marsh pofiád hledûl na dûti. „V izolaci.“ „Co prosím?“ „Vy vlastní dûti nemáte,“ pronesl Marsh. „A z toho plyne co?“ „Já a manÏelka jsme z porodnice s dítûtem ode‰li dvakrát. Jestli mají v‰ichni rodiãe nûco spoleãného, tak to, Ïe na svoje dûcka mluví.“ Zfiejmû Pembrokea uvedl do rozpakÛ. „Tohle jsou sirotci. Rodiãe je opustili.“ – 102 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218486
NEJSTUDENùJ·Í
VÁ L K A
Takové bagatelizující vysvûtlení samozfiejmû problém ani zdaleka nefie‰ilo, ale neÏ Marsh stihl prÛhledn˘ úhybn˘ manévr odsoudit, Pembroke otevfiel dvefie a vstoupil do tfiídy. Dûti si ho nev‰ímaly, stejnû jako Marshe, kter˘ vkroãil nûkolik vtefiin po nûm. „Ale jestli je izolujete naprosto –“ „Marshi, vûfite mi, kdyÏ vám fiíkám, Ïe je o nû postaráno kromobyãejnû dobfie.“ Dûti náhle jako na povel v‰eho nechaly, napfiímily se a obrátily se k dospûl˘m ãelem. Na jejich synchronizovaném pohybu bylo cosi zneklidÀujícího. Cosi divokého. Ne – hmyzího. Odli‰ného. Cosi, ãím se v náznacích podobaly Johnovi. Jeden ze star‰ích chlapcÛ pfiistoupil blíÏ. ZamÏoural na Marshe. Ostatní mÏourali s ním. „Vy jste Marsh,“ zakrákal mladík. „MuÏ zvan˘ Marsh.“ Marshovi okamÏitû naskoãila husí kÛÏe na rukou a na zátylku. Nepfiíjemnû ho ‰imrala. ChlapcÛv hlas znûl nepatfiiãnû. Hluboce nepatfiiãnû. Nejen proto, Ïe hoch mluvil chraplav˘m, drsn˘m hlasem starce. Zniãen˘m hlasem starého ãarodûje. Tyhle dûti, uvûdomil si Marsh, mluví anglicky s enochsk˘m pfiízvukem. Jestli je nûco takového moÏné. „Správnû.“ Sehnul se, aby byl stejnû vysok˘ jako chlapec, a neohlíÏel se na sraÏené montérky ani na mráz, kter˘ mu ‰el po zádech. Cukalo mu v koleni. Tak zvesela, jak jen dokázal, se hocha zeptal: „A jak se jmenuje‰ ty?“ Ale jeho otázka zanikla v naléhavém ‰umu opotfiebovan˘ch, a pfiece dûtsk˘ch hlasÛ opakujících jeho jméno. Stále dokola, v rozliãném tempu a s rozliãnou intonací. „Marsh. Marsh. Marsh. Marsh.“ Rytmus i tón hlasÛ se brzy sjednotil. KdyÏ pfie‰ly do enoch‰tiny, událo se to v jediném okamÏiku, aniÏ by skandování zadrhlo. Marshe obklopila smr‰È klokotání, v˘kfiikÛ, vytí a bruãení. Nelidské zvuky z drobn˘ch lidsk˘ch hrdel. V koutku mysli, kter˘ si pod tím náporem uchoval schopnost uvaÏovat, Marshovi do‰lo: Proto si dávají pozor na krev. Tyhle dûti by dokázaly Eidolona pfiivolat jako nic. Pfiitiskl si ruce na u‰i. Stejnû tak Pembroke. A kdesi, kdysi, kdosi fiekl: Proboha. Oni ti dali jméno. – 103 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218486