20. Ten odstup. Ta její tvrdost. Moje matka rváč. Londýn roku 1962. S mapou v ruce jsme hledali cestu do hotelu, kde měl mít přednášku svámí. Už před několika měsíci se jí podařilo sehnat pozvánku na setkání — ten den se vzná šela ve vyšších sférách. Trochu jsme zabloudili a museli se několikrát zeptat na cestu. Pouliční lapka využil našeho zmatku, a jak procházel kolem, pokusil se jí vytrhnout kabelku. Byla na něj moc rychlá a praštila ho s ní přes uši, ne jednou, ale dvakrát, a potom, co před ní zůstal drze stát, nakopla ho surově do obou holení. S kňučením utekl. Křičela za ním a dupala, kolemjdoucí ji vybízeli ke klidu, ale ona je seřvala svou nejlepší angličtinou. Její kabelka jí byla nade vše. Já jsem byl dočista paf. Ohnat se dovedla, to jsem věděl, ale takhle kopat, tak nelítostně a zavile… „Jo, takovéhle věci se naučíš, když musíš jako žena přežít celé měsíce sama na ostrově mezi opilci.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218462