sémantiky, z oblasti TPO spoje, který stojí i za abstrakcí (jak mohla vzniknout abstrakce, jsem už vysvětlil). Je možné, že abstrakce (a sémantika) přechází v syntaktickou strukturu a mohla hrát nějakou roli při usměrňování její evoluce. Částečně se ale „stromové“ hierarchické uspořádání mohlo vyvinout z užívání nástrojů. Raní hominidé byli v práci s nástroji velmi zruční, zejména v technice jejich výroby takzvaným dílčím sestavováním,42 která má tři kroky: v prvním z nich se pazourek upraví do podoby hlavy sekery, ve druhé se připevní k topůrku a ve třetím se výrobek použije jako nástroj nebo zbraň. Tento proces spojuje s vkládáním jmenných částí v delších větách úzká funkcionální podobnost. Takže se schopnost, která se původně vyvinula pro užívání nástrojů v oblasti řídící pohyb ruky, možná přeadaptovala a asimilovala v Brocově oblasti, abychom ji mohli užívat v souvislosti s vlastnostmi syntaxe, jako je hierarchické vkládání. Každý z vyjmenovaných efektů má sám o sobě jen malý vliv, ale jejich společné působení může dláždit cestu ke vzniku kultivovaného jazyka. Tento náhled na jazyk se velmi liší od názoru Steva Pinkera, že je jazyk specifickou adaptací, která se krok po kroku vyvinula výhradně za účelem komunikace. Já se naproti tomu domnívám, že se jedná o šťastnou kombinaci mnoha souhlasně působících mechanismů, které se původně vyvinuly k jiným účelům, aby se později asimilovaly v mechanismus, jemuž říkáme jazyk. Byť se to děje v evolučních procesech často, musí tento způsob myšlení do psychologie a neurověd ještě proniknout. Vzhledem k tomu, že – jak kdysi řekl Krátký výlet po lidském vědomí
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218362