1
Dny plynuly klidně. Loď uháněla hyperprostorem, svět sám o sobě. Mohla vypuknout hvězdná válka, mohly shořet všechny planety – tato křehká kovová skořápka žila vlastním, zrychleným životem. Artur, jako dobře vychovaný hoch, se procházel s děvčátkem ze sousední kajuty. Kay se v baru opět setkal s dvojicí novomanželů, ti se však ani tentokrát neosmělili. Mohl by je povzbudit… jen kdyby nemusel myslet na agenty Služby, kteří na ně čekají na konci cesty. Vlastně ani netušil, kdy tuto myšlenku akceptoval a zvykl si na ni. Nyní prostě byla tu – krátký boj na konci letu. Kay nechtěl rozmnožovat počet lidí, které zarmoutí jeho smrt. Nakonec ho utěšila dívka z lodní posádky. Potřebovala špetku zdravého sexu a o něco víc než špetku peněz. Kay utratil peníze Curtise van Curtise bez lítosti. Otupení přerušil Artur. „Maminka Věry Andrejevny mi poděkovala,“ vyhrkl, když vpadl do kabiny. Kay si prohlížel reklamní prospekt „Volantisu“ a znovu přemítal, jestli dokáže unést loď sám. Vycházelo mu, že ne. „A to tě tak rozrušilo?“ podivil se. „Rozloučily se. Zítra opouštějí loď.“ K Volantisu zbývaly ještě tři dny cesty. Výstup z hyperprostoru nebyl plánován. Kay to sdělil Arturovi, ten se však triumfálně usmál. „Loď vyšle člun do soustavy Dogary. Letí tam hodně cestujících.“ Kay si v duchu vynadal a vyběhl z kajuty. Místo přípravy na neodvratnou smrt měl počítat s takovou možností. Třetího pilota, který odpovídal za převoz cestujících, našel na nákladní palubě. Nenápadný človíček, kterému ani 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218356