jiná, stejně jako držení těla, hlas. Navíc tomu všemu Tyrrhax určitě pomohl. Čaroděj. Věděla všechno. Tušila i kdo ji přivedl do jiného stavu. Ale právě tohle neuhodla a ani uhodnout nemohla. Neznala o Shedaru to nejpodstatnější. *** Na plantážích ohýbaly hřbety tisíce otroků, nad hlavami jim svištěly biče dozorců. Slunce pomalu stoupalo po obloze do zenitu. Z návrší, dobře kryti hustými keři, pozorovali ruch na polích oba štvanci. V patách měli slídiče Zekiwy Jakera, který se o zodpovědnost za dopadení Alfirka Blázna přihlásil sám. I pán Anaximaru už ale přídomku Blázen nepoužíval a přestával si pohrávat s představou zotročeného Alfirka. Vyhnaný čaroděj se stal nebezpečný. Tyrrhax Alfirka nikdy nepodceňoval, znal jeho urputnost i suverenitu, s níž se dokázal pohybovat v nižších oblastech magie. Ale Blázen v exilu vyrostl. Vládce se začal bát. Alfirk to věděl. S pocitem zadostiučinění prchal před skřety, unikal z nastražených léček. A celou tu dobu nepřestával pátrat po zmizelé dívce. V Anaximaru nebyla. A nebyla v žádné z Tyrrhaxových citadel. Objeli všechny. Pavilony růží na konci zahrad Xyrne. Shainzed. Allaské pevnosti. Ve spirále se přibližovali k Anaximaru, doháněni Zekiwou. Zbývala pouze dvě místa, k nimž nepronikli – Mettalah na severu a Ittin na jihu. „Proč se nevrátíme do Haitanu?“ zeptal se Tiborwa, když ho unavilo zírat na plantáže. Alfirk pokrčil rameny.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218303