sem tam uculí a jak si ho přiložíte k prsu, tak poznáte, jaký to je nepopsatelný pocit. Uvidíte sama!“ Jarča poslouchala a nervozita, kterou v sobě měla, když se ocitla na hekárně, z ní opadla. Tahle paní má přece zkušenost, řekla si, a vděčně se po ní podívala. Zavřela oči a šmahem se jí promítly dny, které před nedávnem prožila. Bylo to jako na běžícím pásu, co všechno se událo během pár dní. To bylo až neuvěřitelné. Ale vlastně nemůže na nic naříkat, mimo toho, že Emil je pryč. Vždyť to vlastně všechno dobře dopadlo, kdoví, jak by to bylo, kdyby se nic o něm nedozvěděla a on s ní žil dál. Mohla by se od něj nakazit a to by pak bylo daleko horší. A kdoví, jestli už není nakažená…Řekla si, že musí poprosit sestru, aby dala vědět Petrovi, který bude nejlépe dosažitelný, že je v nemocnici. A když přišla opět sestra, tak jí poprosila, jestli by mu nemohla zavolat, že je to její bratr a je ve službě, tak že se dá lehce sehnat. Kdyby byl na výjezdu, tak by mu to kolegové vyřídili, až by se vrátil. Sestra jí to slíbila, poptala se, jak se jí daří a druhé pacientce taky a když viděla, že je všechno v pořádku, odešla. Za chvíli přišel lékař také zkontrolovat obě pacientky, usmál se na ně a zase odešel. Jarča se už úplně uklidnila. Byla v dobrých rukou. Nejvíce se bála toho, až to na ni přijde, aby byl někdo po ruce, když byla ještě doma. Ale to taky dobře dopadlo a teď se už nemusí ničeho bát. Tady se o ni postarají. A tak ležela, odpočívala, a přemýšlela o tom, jestli bude mít chlapečka, nebo holčičku. Otočila se k paní a viděla, že se na ni dívá. Usmála se na ni a zeptala se, co má doma už za děti a co by si přála, aby se jí narodilo? Paní jí odpověděla, že by moc ráda, kdyby měla holčičku, doma že už dva raubíře má a ještě třetího, tak neví, jak by je zvládla. Jsou to rošťáci, povídá… 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218275