a pořád jsem se smál znova a znova těm stejným vtipům a představoval jsem si ztracenou generaci mého tatínka a strýce, kteří v té době prožívali nejhezčí roky života. Krom mého milovaného Švejka jsem si také rád čítával Jendovy pohádkové knížky, které už odložil, a vystřídaly je Mayovky a jiné dobrodružné knížky, které si čítával už sám. Pro moji Aničku a jejího syna byla největším dárkem volná nedělní odpoledne, kdy mohla jít, tak jako jiné maminky, se svým dítětem do Prahy do kina, dětského divadýlka či jen tak na procházku. Dva roky o tom jen snila a litovala sebe i dítě, které se jen toulalo samo po ulicích. Také ráda četla v létě odpoledne Jeníčkovi knížky. Na moji radu sáhla po Mayovce a sama byla svědkem toho, že kluk tak toužil po pokračování děje a nechtěl čekat do druhého dne, že začal na přelomu první a druhé třídy číst sám. Anička to také oplakala, když si uvědomila, jak rychle dítě dospívá. Za moji pomoc v hospůdce mi byla tak neuvěřitelně vděčná, že mi byla ochotna splnit vše, co jsem si jen mohl přát.
Moje oblíbená viržinka prováněla naší hospůdku až do chvíle, kdy mi je lékaři zakázali. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218273