bez jediné známky emoce. Turkové však bylo jasné, že být vyšetřován kolegy z oddělení hospodářské kriminality není o nic příjemnější než být podezřelý z vraždy. Bittnerová toho musela poslední dobou ustát hodně. Za mnohé její problémy mohl právě její muž. Ať už se jednalo o podezření ze střetu zájmů nebo zneužití pravomoci, musela také odolávat neustálému ponižování v podobě nuceného tolerování jeho nevěr. Bittnerová však zachovávala profesionální masku, z její tváře se tak nedalo vyčíst vůbec nic. Důvodů pomstít se však měla víc než dost. Turková s Vejnarem čekali na jediné její zaváhání, nejistotu, vnitřní paniku, ale nedočkali se ničeho. — Ano, ale jak asi sami dobře víte, veškerá obvinění nakonec stáhli, náměstkyně malinko zvýšila hlas. — Pro nedostatek důkazů, ano, to víme, uzavřela Turková a Bittnerová si ji mlčky změřila nenávistným pohledem. — Víte něco o inzerci ve vydání Blesku v době, kdy byl váš muž už po smrti? Právo zadávat inzerci měl údajně pouze majitel společnosti, tedy váš manžel. Máte představu, kdo si mohl objednat inzerci a na něj vázaný článek o vás a vašem otci? Bittnerová se zarazila. Hodně o tom přemýšlela a napadly ji desítky lidí, kterým šlápla na kuří oko. Mohl to být kdokoli a v redakci Blesku jsou neoblomní. Mlčí jako hrob. — Někdo vás chtěl zjevně poškodit, dodala Turková, jako by to snad nebylo do očí bijící. — Nenapadá vás nikdo, s kým byste vy nebo váš manžel měli nějaký konflikt? — Já rozhoduji o veřejných zakázkách. Takových neúspěšných uchazečů, kteří na mě mají vztek, může být hromada. O manželových obchodech nevím absolutně nic. Byl to jeho byznys a on se mi nesvěřoval. Málokdy jsme se potkali doma. Netrávili jsme spolu tolik času, kolik bych si přála. Její výpověď zněla jako nějaké oficiální prohlášení na tiskové konferenci.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218094