101
žertících, jimiž jsem kdysi trápil své učitele. A oni mi zase s největší chutí odhalovali statistiky týkající se dinosaurů a kriketu a vyprávěli příběhy lidí umučených v Číně. Po obědě přišla u sv. Petra chvíle na báječný zvyk, kterému se říkalo „odpolední klid“. Chlapci odešli do velké studovny, posadili se ke stolu a četli si to, co je bavilo. Až na ty nejmladší, kteří si šli lehnout do ložnice v prvním patře; tam jim předčítala slečna Lovellová. Kantoři si zabrali svá křesílka a v nich pokuřovali, podřimovali a dokončovali křížovku z Timesů. Odpoledne pokračovalo vyučování a sportovní aktivity. Já jsem dostal na starosti fotbalové družstvo nejmladších žáků, a protože jsem tento sport odjakživa miloval, naprosto mě šokovalo, že ti chlapečci nemají nejmenší potuchu o tom, jak se hraje. Na začátku jsem je rozmístil po hřišti, vysvětlil každému z nich jeho pozici, do které jsem ho postavil – střední útočník, levý záložník, pravé křídlo, brankář –, ale jakmile jsem dal píšťalkou signál, chlapec, který byl nejblíž míči, do něho vší silou a bez jakéhokoliv nasměrování kopl, načež se všichni v jednom chumlu za tím míčem rozběhli, dokud ho jeden z nich nedohnal, zase ho nakopl a celý chumel se vydal stejným směrem, aniž by si jediný hráč všímal toho, kde je branka. Bylo to celé tak nádherně nahodilé a bezmyšlenkovité, že jsem tam stál, brečel smíchy a nějakou dobu mi trvalo, než jsem zase popadl dech a mohl hvízdnout na píšťalku. Mezitím se mi celý mančaft zaběhl do zelného pole, kde hráli dál, aniž si zřejmě všimli změny terénu. Pár hvizdů a výkřiků je zase přivolalo zpátky, abych je mohl zklidnit a vysvětlit jim, že někteří z nich by se měli snažit kopat ten míč směrem k této brance a jiní by měli zase mířit na tamtu branku a že by se měli trochu rozptýlit po hřišti. Přikývli, já pískl a oni pokračovali v naprosto stejném stylu jako předtím. Opět jsem hvízdl. Stejné vysvětlení. Stejný výsledek. Ne že by byli neposlušní, oni se nechtěli vzpírat mé autoritě, akorát to nedokázali pochopit, takže jakmile uslyšeli hvizd píšťalky, jejich instinkty je převálcovaly. Nakonec jsem to „utkání“ nechal být. Aspoň se při něm pořádně
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218092