S úlevou popíjeli horký čaj. „Nemáš hlad?“ obrátil se Daniel k Taře. „Mám, to víš, že jo. Nejedla jsem pořádně už tři týdny. Jen nějaké zavařeniny ze sklepa, okousala jsem dokonce i syrové brambory.“ „Tak to opatrně, měla bys jen zlehka. Nebo z toho můžeš mít parádní žaludeční patálii,“ varovala ji Lenka. Připravila všem jen něco lehkého k zakousnutí. Daniel šel nachystat do jejich ložnice náhradní lůžko pro Petra. To použili už mnohokrát, s pubertálními průpovídkami z úst jejich dcer o jakýchsi noclehárnách pro bezdomovce. Taře ustlali na sedačce. Ta jí plně dostačovala. Stačilo jen donést pokrývku a polštář. „Jak se vlastně jmenuješ ve skutečnosti?“ zajímala se Lenka. „Fakt to nepoužívám… hnusný jméno… Růžena Rovná… no není to děsný? A ještě Rovná – s křivým frňákem.“ Petr začal líčit, jak přeplavali řeku a jak vkročili do sídliště. Lenka jej však zadržela. Ráno bude času dost a navíc nechtěla, aby se dcery zase probudily. Daniel poočku koukl na Taru. Ta se zhroutila na sedačku, hlava se jí sesula na stranu a pravidelně oddechovala. „Má toho dost,“ poznamenal. „A my bychom jít taky spát. Bolí mě celej člověk.“ Ruku mu už sice Lenka zavázala, ale pociťoval, jak se mu začíná točit hlava. Jako by mu teprve teď docházela hrůza všeho, co prožili. Petr s Tarou jemně zatřásl. Ani se nepohnula.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218088
„Je chudák úplně hotová,“ řekl soucitně. S Danielem ji uchopili a opatrně položili na sedačku. Byla jako hadrová panenka. „No jo, abyste si nešáhli na mladý maso,“ komentovala Lenka. „Tebe taky klidně uložíme… chceš?“ škádlil ji Petr. „To jako chceš říct, že já už jsem starý maso? Sprosťáku!“ ozvala se Lenka, ale usmívala se přitom. Prožité hodiny děsu a stresů zázračně odplouvaly do pozadí. Dívka tvrdě spala a oni se odebrali také na lůžko. Pokoj se ponořil do temnoty. Slyšeli Petrovo pokojné oddychování. Usnul hned, jak ulehl. Daniel cítil, jak jej obestírá spánek. Zlehka objal Lenku, zajel dlaní pod noční košili. Ucítil její hebkou kůži, a představivost začala pracovat. „To máš ještě choutky? Po tom nočním řádění?“ uslyšel její hlas, který se vzápětí tiše rozplynul před branou říše snů.
***
Daniel se probudil do mrákotného dne. Celé tělo ho bolelo. Kouknul na hodinky, bylo deset pryč. Tohle se mu nestalo, ani nepamatoval. Z vedlejší místnosti nakoukla Lenka. „Tak co, jak dlouho se budete vyvalovat?“ Petr se už také probouzel, protáhl se a zíval. „A co ty, Peťo? Už lezeš z pelechu? Nebo tam máš postavenej stan?“ šibalsky se usmála.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218088
Petr se rozesmál. „S tebou si člověk fakt užije. Ještě mne pokoušej. Doma to mám skoro tak často jako vánoce a ještě takový řeči tady. V noci jste určitě souložili a teď mne takhle dráždíš.“ „Nesouložili, Daniel byl hotovej… a ta holka taky ještě spí. Povíte mi už, co se vůbec dělo?“ „Řeknu ti, Peťo, mít doma takovou slonici co ty, tak budu rád, že jsou častější vánoce,“ vložil se Daniel. „Tolik hodin… poslouchalas zprávy? Co bylo v novinách?“ vyskočil z postele. Rázem procitl. Petr se rozespale hrabal za ním. Na oko sotva viděl, jak bylo nateklé. Daniel prolistoval noviny. Nic zvláštního v nich neobjevil. Čemu se diví? Všechno vypuklo až v hluboké noci. „Co Tara? Fakt ještě spí?“ „Jako dřevo, nic ji neprobudilo… povíte mi už konečně, co se děje? Není normální si na noc přivléct domů úplně neznámou holku, o které jste ani nevěděli, jak se jmenuje. Ale pojďte se podívat z okna, tohle vidět prostě musíte.“ Daniel vyskočil a vyběhl do vedlejší místnosti. Obývací pokoj ohraničovala jedna stěna celá ze skla. Pohlédl ven. Kolem dokola se tyčily výškové budovy dalších činžáků, v hloubi se však na místě ulic převaloval oceán šedožluté, beztvaré hmoty, táhnoucí se do dáli. Mlha okupovala celé město. Jako by se díval na úplně jinou planetu, s podivným oceánem, přízračně omývajícím všechny budovy. Zatopila všechny ulice. „Petře, vylez už z té betle a pojď se taky kouknout. Tohle je fascinující, dlouho jsem nic takového neviděl.“ Náhle ucítil hebký dotek na lýtku. Kocour Pan Žižka se vyhrabal ze svého pelechu a přišel se lísat. Daniel ho pohladil a pustil televizi. Naladil regionální kanál. Cítil se po včerejšku rozlámaný, ruka ho stále ještě bolela a vydatně cítil i naražené koleno. Petr se rozespale 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218088