99
Harry Dresden / kniha desátá
„Vítám vás, pane Dresdene,“ za‰vitofiila. Pok˘vla Thomasovi. „Vítejte v Executive Priority, pane. Mohu vám pfied cviãením pfiinést drink? Smím vám vzít kabáty?“ Zdvihl jsem ruku. „Dûkuji, Billie, ale ne. Nejsem tady kvÛli cviãení.“ Naklonila hlavu na stranu, ale krásn˘ a prázdn˘ úsmûv nechala na místû. „Chci mluvit s paní Démétérovou.“ „PromiÀte, pane, ale není tady,“ odpovûdûla Billie. Ta dívka byla pastvou pro oãi a byl jsem si jist˘, Ïe ani ostatní smysly by nepfii‰ly zkrátka, ale lhát neumûla. „Ale je tady. ¤eknûte jí, Ïe pfii‰el Harry Dresden.“ „PromiÀte, pane,“ fiekla znovu, jako kdyby se zasekla. „Paní Démétérová není v budovû.“ Vûnoval jsem jí svÛj nejzáfiivûj‰í úsmûv. „Vy tady asi budete nová, viìte, Billie?“ Úsmûv se zachvûl a vzápûtí se znovu stabilizoval. „Thomasi,“ vzdychl jsem, „pfiedveì jí to.“ MÛj bratr se rozhlédl, ‰el k nebliωímu stojanu s ãinkami a vybral dvû nejvût‰í. KaÏdou drÏel v jedné ruce. Se stejnou námahou, jako kdybych já splétal proutí, zkroutil jejich ocelová drÏadla kolem sebe a vytvofiil nepravidelné X. Zdvihl je, aby to Billie dobfie vidûla, a hodil jí je k nohám. âinky tfieskly o podlahu a Billie sebou trhnula. „Mûla byste vidût, co v‰echno dokáÏe ohnout nebo zlomit,“ fiekl jsem. „Drahé cviãební náfiadí, drah˘ nábytek, drahé klienty. Nevím, jak daleko by nûkter˘mi tûmi vûcmi dohodil, ale lhal bych, kdybych tvrdil, Ïe na to nejsem zvûdav˘.“ Naklonil jsem se trochu blíÏ. „Mám pocit, Billie, Ïe byste tomu mûla pfiedejít. Byl bych nerad, kdyby vám kvÛli tûm v‰em rozbit˘m vûcem obstavili plat.“ „Hned jsem zpátky, pane,“ ‰pitla a odhopkala. „To bylo zákefin˘,“ poznamenal Thomas.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218069