cí výstrojí. Je těžké je zhojit, protože se denně rozdírají. Kul hání je také časté. Někdy je způsobeno nesprávnou úpra vou kopyta a špatně padnoucími podkovami přibitými podkováři, kteří nedostali řádný výcvik. Jeden z trvalých problémů, kterými koně na skládkách trpí, je kolika způ sobená enterolity. Koně žíjí na omezené dietě a budou jíst cokoliv, co vypadá, že by mohlo ukojit pocit hladu. Přitom požírají spoustu zeminy, která v jejich trávícím systému tvoří enterolity, masy materiálu, které jsou tvrdé jako ká men. Koně, které jejich majitelé přivedou na trh, aby byli prodáni jako jezdečtí koně, vypadají dobře a je o ně dobře pečováno, i když někteří mají jizvy a místa bílé srsti, která svědčí o tom, že nemají dobře padnoucí sedla. Za tyto koně lze dostat slušnou cenu. Zato koně, kteří jsou určeni na porážku, mají trpký osud. Zachází se s nimi odporně jak při převozu, tak na samých jatkách. Někteří jsou vy záblí, jiní jsou zraněni. Jediným cílem je dostat je na jatka, pokud ještě dýchají, protože za mrtvé koně jatka neplatí. V Mexiku nejsou téměř žádné zákony nebo regulace, kte ré by řídily anebo určovaly péči o koně a podmínky jejich převozu. Na scénu vstupuje Mezinárodní liga pro ochranu koní (ILPH), která má svůj hlavní stan v Anglii. Byla založena v roce 1927 Angličankou Adou Coleovou, která prohlásila: „Kdyby všechna tato zvířata mohla křičet nahlas jedním hlasem, probudila by svět, aby s tím něco udělal… My musíme být jejich hlasem.“ ILPH není skupina bojující za práva zvířat; je to organizace zaměřená prakticky, která přizpůsobuje své cíle podle místních podmínek. Jedním
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218021