BOHUMIL ŽDICHYNEC
duše – psyché – těká z místa na místo. Ale můžeme si za to sami – nejenom „ti nahoře“, ale i „ti dole, co jim umožňují „místa nahoře“. Francouzský spisovatel Michel Houellebecq vyslovil zajímavý názor: „Účastníme se návratu k religiozitě. Dochází k proměně paradigmatu, procesu respiritualizace. Systém víry a hodnot se mění. Myšlenkový proud, který začal s reformací a dosáhl svého vrcholu v osvícenství, právě vyhasíná.“ Lze s tím souhlasit, protože čistý racionalismus dnes vede často k prázdnotě mysli.
Společnost, která neví kudy kam, spěje do záhuby. Žijeme-li v zoufalém světě, musíme se tomuto zoufalství přizpůsobit? Místo abychom kultivovali svoji mysl pravdivým způsobem života, nikoli paralelní kulturností, jedeme po mobilní dálnici zmaru jako gambleři nesmyslných a agresivních civilizačních her, stále dál podél bezedné propasti duševní prázdnoty. Nekonáme nic pro to, abychom předešli příští katastrofě naší civilizace, pouze registrujeme ohrožení. Čekáme odněkud určitou naději, pochopení, rychlou spásu, jenže ona nepřichází, protože řešení je v nás. V emoci strachu a bezmoci, a navíc při manipulativně zastřené inteligenci zbytečně podléháme frustraci spojené s pocitem beznaděje a nadáváním na poměry.
Kde je klíč k řešení? Ztratit svoji duši – psyché, svůj původní domov, je jako běžet na paralympiádě – i když vyhrajete a dostanete finanční bonus, pořád jste postiženi. Zajímavá myšlenka zazněla v září roku 2010 na Valném shromáždění Organizace spojených národů z úst Jig98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217968