98 ✯ Bill O´Reilly, Martin Dugard
Pattonovo vystoupení bylo podle očekávání krátké, pouhých něko lik vět. Použil slavný citát George Bernarda Shawa o tom, že „Britové a Američané jsou dva národy rozdělené společným jazykem“, a ujis til dámy, že poválečnému světu budou vládnout Američané a Britové. Dámy byly překvapeny – nechápaly, proč Patton opomenul Sověty. V té době se předpokládalo, že Patton se vyhýbá publicitě, aby před zahájením invaze udržoval Němce v nejistotě o místě svého pobytu. Onoho teplého jarního dne byla proto v Knutsfordu přítomna pouhá hrstka reportérů a pár fotografů, kteří slíbili, že nebudou Pattonovy snímky publikovat. Obsah generálova projevu však přesto nějakým kaná lem prosákl na veřejnost. Jeho dobře míněná slova se objevila na titulních stránkách světového tisku. Stalin a Sověti běsnili. Patton měl znovu problém. „Tento poslední incident byl svou pod statou tak triviální – a tak hrozný svými důsledky,“ zapsal si rozrušený generál do deníku. Podobně jako po „fackovacím incidentu“ zazněly i nyní veřejně poža davky, aby byl Patton zbaven velení. Zdálo se, že kontroverze ho provázejí doslova na každém kroku. Eisenhower stupňoval napětí tím, že čekal skoro celý týden, než se rozhodl přistoupit k projednání sporu i dalšího Patto nova osudu. Porada se měla konat na Ikeově velitelství. Nebylo pravdě podobné, že by mohla dopadnout v Pattonův prospěch. Přátelské vztahy se Sověty byly pro prezidenta Franklina Roosevelta životně důležité. „Wild Bill“ Donovan z OSS na udržování přátelství se Sověty intenzivně pracoval, stejně jako Eisenhowerův nadřízený ve Washingtonu, generál George Marshall. Unavený Eisenhower, vyčerpaný plánováním blížící se invaze, zuřil nad tím, co považoval za Pattonovu nevyzrálost. Pobloudilé poznámky jako ty z Knutsfordu mohly být sebevíc prostoduché, přesto v sobě skrývaly potenciál, který mohl poválečný mírový svět rozdělit. Patton jel vozem pět hodin, aby se na schůzku s Eisenhowerem dosta vil včas. Bylo 1. května 1944. Existovala velice pravděpodobná možnost, že bude převelen zpátky do Ameriky a snad i dokonce degradován na plukovníka. Patton popsal chvíle před vstupem do Eisenhowerovy pra covny jako okamžik čekání na „možnou popravu“. „Je smutné a šokující pomyšlení na to, že vítězství a životy tisíců mužů jsou v sázce kvůli ustrašenosti ,těch nahoře‘ a slátaninám sku piny bezzásadových reportérů jakož i bázlivých kongresmanů,“ zapsal si Patton do deníku. „Je to smutné, ale je to tak.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217966