z záby byla pecínka a ve Flancii stehýnka. Ploto neni doblej nápad fult do vseho kvákat.“ Tak základní nevýhoda lodiček je, že z nich není kam utéct. Nebudete tomu věřit, ale už po první sloce na mě manželka vrhla vražedný pohled. Jako bych mohl úplně za všechno. Ale, bohužel, bylo to tak. Tentokrát. Výjimečně. Prostě jsme si měli hrát se zvířátky, ale já ty její hry neumím, takže Viki si hrála sama, já se nudil, tak jsem vymýšlel mravoučné bajky, ale koho by napadlo, že si to to dítě zapamatuje?! Dobře, blbá otázka, jdeme dál. Když skončila – celá výprava bez dechu poslouchala –, ozval se potlesk, ale Viki to nevnímala, ta měla své napínavé dno a všechno ostatní jí bylo šumák. Asi se vždycky dostane do nějakého transu, kdy si vybavuje něco, co slyšela před týdny. Naštěstí polovina osazenstva lodičky byli cizinci, nicméně se našel jeden kluk, co se jim to snažil přeložit. Do němčiny. Trvalo to asi pětkrát déle a mělo to desetkrát více slov než ta její básnička. Ale smáli se taky. Náš bidlař se z toho na chvíli zakymácel, až rozhoupal loď. Pak to naštěstí přestalo. Viděli jsme spoustu postaviček a zvířat, ale Viki nereagovala. Dokud převozník neřekl: „A vlevo nahoře můžete vidět slona.“ Jako kdyby se zapnul jukebox: „Todle malý slůně asi tlochu stůně. Bacily si škudlí, má plný chobot nudlí. Dyž pak kýchne na plalesy, samé sople vsude visí. I ta malá zebla má pošušňaný žebla.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217958