98
ČÍSLA
roce 1740, ještě během druhé poloviny 18. století mostečtí měšťané otevírají uhelné sloje na samé hranici města – na úpatí vrchu Hněvín. Nejprve jsou tyto sloje ilegální, v roce 1790 se ale za účelem podpory hospodářského rozvoje přístup k těžbě uhlí v Rakousku výrazně liberalizuje.204 Během 19. století se z dolování uhlí postupně stává výnosné podnikání a koncem padesátých let zakládají místní podnikatelé první větší doly. Tento vývoj zásadním způso bem urychlí událost, která zcela změní dosavadní ekonomické vazby a zahájí zcela novou trajektorii vývoje Mostecka. Tou událostí je dobudování podkruš nohorské železniční trati z Ústí nad Labem nejprve do Duchcova a posléze roku 1870 do samotného Mostu a dále do Chomutova. Poptávka po mosteckém uhlí závratně stoupá, protože to se nyní stává snadno dostupným pro celé české země i další oblasti Předlitavska. Rok poté, co v Mostě zastavila první parní lokomotiva, vzniká první uhel ná společnost – Brüxer Kohlenbergbaugesellschaft. Malé sloje jednotlivých zámožnějších měšťanů nebo institucí (od 18. století v dolování uhlí podnikal například osecký klášter) přestávají stačit a dolování uhlí začínají organizo vat společnosti zakládané s podporou rakouského i zahraničního kapitálu, které umožňují zahájit etapu velkokapacitního dolování. Ještě v témže roce (1871) je vedle zmíněné Mostecké společnosti pro dolování uhlí založena Nordwestböhmischer Kohlenbergbau (za pomoci Anglo-rakouské banky, kte rá skoupila pozemky u Horního Jiřetína), o založení další společnosti se hned další rok snaží Živnostenská banka. V roce 1874 vzniká Dux-Brüx-Komotauer Braunkohlengewerkschaft, následují Brucher Kohlengewerkschaft (v Lomu), Duxer Kohlengewerkschaft (v Duchcově) a další. Na samotném konci 19. sto letí jsou v oblasti mezi Mostem a Duchcovem vedle hlubinných dolů otevřeny první povrchové doly, které se dále rozrostly za první světové války, kdy se Most stal významným centrem válečného hospodářství. Poptávka po uhlí jako základní surovině moderního průmyslu stoupala v některých obdobích (zejména za války) rychleji než jindy, v zásadě ale stou pala nepřetržitě. Záleželo tedy jen na technologickém pokroku a dostatku pra covních sil, kolik uhlí budou uhelné společnosti schopny vytěžit. Povrchové lomy se během první poloviny 20. století, poté co ruční způsob dolování nahra dila rypadla poháněná nejprve koňskou silou a pak parním strojem, začaly ukazovat jako perspektivnější – efektivnější a pro horníky i uhelné společnosti méně rizikové. V době dalšího zvýšení poptávky a urychlení rozvoje dolování uhlí za druhé světové války byly lomy komořanské oblasti u Mostu postupně přebudovány na velkolomy s elektrifikovanou kolejovou dopravou. V této době, těsně před rokem 1945, přesáhlo množství hnědého uhlí vytěženého v severo české hnědouhelné pánvi (celkem v té době již 20 milionů tun ročně) povrcho vou těžbou množství získané hlubinným dolováním. 204 Václav Valášek – Lubomír Chytka: Velká „kronika“ o hnědém uhlí, Most 2009, s. 52.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217952