12
P
robudila jsem se do čistého, jasného ticha, přerušovaného jenom Nininým tichým pochrupováním ozývajícím se z vedlejší postele. Ale když jsem tam ležela, protahovala se a litovala, že jsem si nenatočila do skleničky vodu, začala jsem rozeznávat zvuky lesa: ptačí zpěv, prasknutí větvičky a tiché lupnutí, které jsem nedokázala identifikovat a po němž následovala série jemných zvuků, asi jako když se na podlahu sypou listy papíru. Podívala jsem se na mobil – 6:48, a pořád žádný signál – a pak jsem si natáhla svetr a po špičkách došla k oknu. Když jsem roztáhla závěs, málem jsem se rozesmála. V noci sněžilo, ne sice nijak moc, ale stačilo to, aby se krajina proměnila ve viktoriánskou pohlednici. Tak to byl ten tichý šelest, který jsem v noci slyšela. Kdybych byla vstala a podívala se z okna, hned bych to věděla. Nebe planulo růžovými a modrými odstíny, oblaka ozářená zdola byla broskvová a země jako měkký bílý koberec, vzorovaný otisky ptačích pařátků a spadaným borovým jehličím. Při tom pohledu mě zasvrbělo v nohou a já s pronikavou naléhavostí cítila, že si musím jít zaběhat. Tenisky, které jsem si dala na radiátor, byly od včerejška zablácené, ale suché a legíny mi do rána taky uschly. Natáhla | 107 |
Vsude kolem cerny les.indd 107
8.4.2016 11:10:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217940