si po sobě zprávu a zastyděl se. Znělo to jako rozkaz. Stud se okamžitě začal měnit. Adam to u sebe znal. Na povrchu se vždy kontroloval, ale hluboko v něm se děly věci, kterým nerozuměl. I teď náhle přestal rozeznávat směr, kterým se jeho pocity ubíraly. Z počátku pocítil silné vzrušení, pak dostal vztek. Nejdřív na sebe. Pak na tu ženu. „Jsem nahá,“ přišla zpráva. Adam stál u linky a cítil, jak mu tluče srdce. Skousl zuby. „Polož si ruku na krk. Pohlaď se,“ napsal. Chvíli zaváhal, než text odeslal. V ten moment už ženu nenáviděl, měl chuť se jí pomstít. I když přesně netušil, za co vlastně. Netušil jak. „Strašně tě chci,“ napsala. „Dotkni se rtů. Zavři oči a dotkni se jazyka.“ napsal Adam téměř vztekle. Všiml si, že klouby ruky, ve které drží sklenici, jsou bílé. Postavil sklenici na linku, ale nedovedl ji pustit. „Cítím tě. Řekni, co mám dělat dál.“ Adam stál u linky a sledoval, jak se mu roztřásla ruka. Ještě nikdy nad sebou takhle neztratil kontrolu. Psal a tělem mu procházela podivná zimnice. Strach smísený s nenávistí. Chvějivý pocit, podivná touha, která se pomalu
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217925