umřu, je blíž než den, co jsem se narodil, a když si tohle člověk uvědomí, začne nový život. Nesnažím se teď psát nějaký aforismy, psaním si krátím čas. Pokud se to uznává jako práce, jsem šťastnej a rád. Kůň jde tam, kam hledí, to by měli i lidi, ale my furt jen narážíme. Změním lokál. Už nejsem tak down jako v tom předchozím podniku, jsem si jistej, že z nějakýho důvodu se mi vyplatí jít dál. Už si vzpomínám, jak všecko začalo a jak se to rozpadalo písmeno za písmenem, vzpomínám si na radosti, který neprožívaly jako radost, a vzpomínám si na smutky, který neprožívaly jako smutek; už bych je ale měl nechat na pokoji. Nic zlýho mi neudělaly. Dneska je náročnej a špatnej den: když se setmělo, zas jsem se rozhodnul, že zítra odjedu do Helsinek, mám akorát tolik peněz, že bych cestu tak tak zvládnul, ale když jsem šel po Grafton Street, pomyslel jsem si do hajzlu já to vydržím, jak jsem se rozhodnul, počkám na tebe tady, nebo v Londýně, až v květnu přijedeš. Kdybys tak napsala. Dneska jsem snědl 2 vajíčka, 2 housky a trochu slaniny, myslím, že trpím nedostatkem glukózy, v žádným obchodě jsem neviděl med. Je kolem desátý, kéž bych mohl odejít domů a tam by čekala brýlatá dlouhovláska s mezerama mezi zubama, vydám se po Dame Street, zahnu doprava, octnu se na břehu Anny Livie, přejdu řeku po mostě pro pěší, chvilku se možná budu dívat na telku, pak půjdu spát. Bydlím v druhým
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217914