přestěhovali tam dolů na jih. Kromě toho jsem hrozně toužil hrát černošskou muziku. Možná si teď v duchu říkáte, že jsem nejspíš prošvihnul životní šanci. Takový je holt život.“ Zasměje se a na chvíli se odmlčí, aby mohl vše důkladně promyslet. Nabídka od AC/DC se přece jen neodmítá každý den. „Byl jsem o pár let starší než oni a prostě si nemyslím, že bych to všechno dokázala zvládnout.“ Nebyl někdy v pokušení zastavit se a představit si „co kdyby“? „Jo, to jo, ale už spoustu let jsem nad tím nepřemýšlel. Neposlouchám moc rádio. Ani jsem si neuvědomil, jak velkého mezinárodního úspěchu AC/DC dosáhli. Já bych nejspíš dopadl podobně jako Bon Scott. Já jsem prostě neměl zájem hrát hlasitou rockovou hudbu. Pro mě to bylo trochu moc přímočaré. Příliš blízko k hard rocku.“ Není divu, že se mu hudba AC/DC zdála moc přímočará, když uvážíme, že tento chlapík se s oblibou věnuje hraní osmiminutových skladeb progresivního jazzu a žije v Lismoru, který je pověstný svou hippie komunitou. Faktem nicméně je, že po dokončení alba Hard Road, na němž pracoval společně s Wrightem, nahrál Proud zvuk bicích na jedné skladbě debutového alba AC/DC z roku 1975 High Voltage, což je spojení, díky čemuž je na zanícených fanouškovských webech na věky věků uváděn jako bývalý člen AC/DC. On sám si vzpomíná pouze na to, že s nimi jednu píseň nahrával. „Tahle jedna skladba se jim pořád nějak nevedla. Já jsem byl zrovna ve studiu, kde jsem nahrával něco pro George a Harryho, a oni se mě zeptali, jestli bych neměl chuť udělat něco s AC/DC. Už ani nevím, co to bylo za píseň. Takže vlastně ani nevím, kolik jsem za to dostal zaplaceno a jestli vůbec.“ Přehrávám mu skladbu „Little Lover“, na jejímž vzniku se měl údajně jako bubeník podílet. „Zní mi to trochu povědomě. Zní to jako můj styl, ale je možné, že to ještě nějak upravovali. Nemůžu si vzpomenout, na jaký
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217728