Život pod sklem 99
hořet, dokud palivo nedojde, a pak začne rychlý, téměř svislý sestup. Studený vzduch při pádu uhasí plamen a brzy jedinou připomínkou našeho znamení bude jen několik ohořelých kousků dřeva. Bílý lampión vystoupal k indigovému nebi a vzplál zářivým chemickým plamenem. Takhle vysoko na obloze vypadal jako jantarové oko. „Jsem ráda, že jedeme domů,“ řekla Linh tiše. Zaklesla jsem se do ní a vnímala její blízkost. Linh a já jsme opouštěly pohoří Trườ ng Sơ n, a až se sem příště vypravím, už nebudu utíkat před nešťastnou láskou, ale budu pátrat po něčem krásném a zvláštním. Stály jsme ve tmě a pozorovaly červené světlušky míhající se mezi stromy. V chladném vzduchu byl cítit zítřejší ranní déšť, v našem nákladu spalo dračí mládě a my se vracely domů.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217642