žena neboli kněžství srdce
že tajemství zasvěcení nás přesahuje? A povídala jsem jí o svém osobním zasvěcení a o odpovědi, kterou mi Pán dal, když nechal rozkvést naši třešeň. Řídila jsem, ale přesto jsem se k ní obrátila a viděla jsem, že její krásná černá pleť, jež obvykle tak zářila, náhle změnila svůj vzhled. Vypadala najednou ustaraně, nic neříkala, a já jsem se až po několika měsících dozvěděla, že se se svým přítelem rozešla a znovu nalezla radost z toho, že může celá patřit Bohu. Jan Pavel II. ve své encyklice Mulieris dignitatem (Důstojnost povolání ženy) z 15. srpna 1988 napsal: Důstojnost ženy je úzce spojena s láskou, kterou přijímá z důvodu svého ženství, a na druhé straně s láskou, kterou sama dává… Žena nemůže nalézt samu sebe, nebude-li přitom dávat svou lásku druhým. Nemůžeme správně pochopit panenství neboli zasvěcení ženy v panenském stavu, aniž bychom se odvolali na snoubeneckou lásku, protože v této lásce lidská osoba daruje sebe sama druhému. Vrozený sklon k zasnoubení, který je ženě vlastní, nachází odpověď v panenství chápaném v uvedeném smyslu. Žena, která je od „počátku“ povolaná přijímat a dávat lásku, najde v povolání k panenství na prvním místě Ježíše jako Vykupitele, který miloval do krajnosti, až do úplného sebedarování, a na tento dar ona odpovídá „upřímným darováním“ celého svého života. Odevzdá se božskému Ženichovi, a toto její sebeodevzdání směřuje ke spojení zcela duchovní povahy. Vždyť působením Ducha svatého se stane „jedním duchem“ s Kristem-Ženichem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217536