dvakrát v lásce. Nic osobního, ale jsou tu lidi, co vyrábí víno, a pak ti, co se na tom přiživují. Plodem jejich práce jsou tak akorát nóbl znějící slova, všem vnucují svoje chutě a ještě si na tom namastí kapsu. V životě si nelámali hřbet hodinami, týdny a měsíci prostřihávání, nikdy kvůli rozmarům počasí nepřišli o celou úrodu. Takže pokud chcete znát můj názor, tak si ten, co Pettyho zabil, zaslouží vyznamenání.“ Zhluboka se nadechl. „Ale já to nebyl.“ Nicole se na něj podívala, vyděsila ji síla emocí v jeho slovech a jejich sžíravost ji umlčela. „Za vraždu si nikdo nezaslouží blahopřání, monsieur Mar re,“ pronesl Enzo. Na chvíli se zamyslel. „Ale nepřipadá vám to jako pozoruhodná shoda okolností, že se obě těla našla zrovna na vaší vinici?“ Fabien odhodil cigaretu a špičkou boty ji rozdrtil o kamení. Odmítl se Enzovi podívat do očí. Enzo věnoval Nicole pohled, pod kterým by květy zvadly, a obrátil se na čekajícího policistu. „Kde je Roussel?“ „Zrovna tamhle na okraji lesa.“ Mezitím, co Enzo stoupal do svahu, Roussel se již vydal zpátky dolů. Setkali se na půli cesty a vyšetřovatel mu posvítil do obličeje. „Jak jste se sem u všech čertů dostal?“ „Řekl jsem jim, že jsem forenzní specialista a poradce v Pet tyho případu.“ Roussel si ho vztekle změřil. „Za to bych vás mohl zavřít.“ „Proč? Vždyť je to pravda. Jsem přece poradce v Pettyho případu — poradce jeho dcery.“ Enzo přes oslňující záři baterky neviděl policistův výraz, ale cítil, jak ho propaluje pohledem. Pak se však usmál. Roussel vypnul svítilnu, a když si Enzovy oči přivykly na tmu, uviděl na policistově křídově bílé tváři unavené pobavení.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217448