„Rád bych se tě zeptal ještě na jednu věc, jestli nemáš nic proti.“ „Na co?“ Ale slova se mi zasekly v krku. Potřeboval jsem něco vykřiknout, zařvat na ni nebo se plácnout po palici. Držel jsem to v sobě, až jsem měl obličej v jednom ohni. Nějak podobně by bylo normálním lidem, kdyby měli mluvit s megavelkým špuntem v krku. Já to takhle měl den co den. „Já čekám, Minte,“ řekla. A čekala. Snažil jsem se, co to šlo. Pořád čekala. „Vidíš? To je ten tvůj věčnej problém, Minte. Nejde ti to vyklopit, viď? Tak co kdyby ses zase vrátil k tomu tvýmu pošahanýmu kámošovi?“ V tu chvíli to ze mě vyletělo všechno najednou jako šavle. Spustil jsem jako rekordman světovýho šampionátu v rychlomluvení. „Nešlabyssemnounahaloweenskýdisko? MRCHO ZASRANÁ.“ Panenanebi, řekněte mi, že to poslední neslyšela. Ale nepřeslechla to, to ani bohovi. Michelle Malloyová na mě zírala celý věky. Mně tyhle hry na zírání nikdy nešly. „Kdybych náhodou absolvovala lobotomii, Minte, a napadlo mě na to halloweenský disko jít – a to si piš, že tam nepůjdu, protože je akorát pro ty nejubožejší ubožáky, ale kdybych náhodou chtěla jít, tak není na světě síla, která by mě donutila jít tam s někým, kdo mi v každý druhý větě říká kurvo a mrcho.“ „Ale já nemyslel –“ „A teď si dej odchod.“ „Já tyhle věci říkám, jen když jsem nervózní, to přece víš, Michelle.“ „To je mi fuk, Minte. Já na žádný dětinský halloweenský disko nejdu. A teď, víš, jak to říkaj parašutisti.“ „Jak?“ „Padej!“ 100
Conaghan_Kdyz_pan_Pes_kousne_vnitrek.indd 100
15.4.2016, 15:13:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217444