TŘINÁCT
Hana se pokoušela spát, ale ležet sama v měkké, čistě povlečené posteli pro ni ještě pořád byl zarážející nezvyk. Prvních devět let svého života spávala na ohavném betonu pod páchnoucí dekou. Když byla malá, matka ji každý den hned po východu slunce opouštěla. Elektřina běžela jen dvě hodiny denně, poprvé mezi čtvrtou a pátou ráno, pak od deseti do jedenácti večer. První hodina sloužila k vaření snídaně. Ta za moc nestála – většinou hrstka kukuřice, trocha zelí a polévka. Druhá hodina umožňovala odbýt si před spaním některé domácí práce, trochu se najíst a pak se uložit k spánku. Z potřeby jídla se stala neutuchající posedlost. Nikdy ho nebylo dost. Vězni spatřovali jídlo ve všem. V krysách, žabách, hadech, hmyzu. Hladovění sloužilo strážím jako nástroj, jak je ovládat. Téměř všichni strádali podvýživou – nevyhnutelně jim vypadaly zuby a zčernaly dásně, kosti zeslábly a záda se shrbila. Hana se narodila nepropustitelné otrokyni v Pracovním táboře 14, s krví poskvrněnou matčinými zločiny. Prostor 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217414