Thomas Bernhard-Stari mistri.qxd
8.2.2005 13:51
StrÆnka 99
nost, řekl. Pravdou je, že celý svět je dnes směšný, a k tomu nanejvýš trapný a kýčovitý. Irrsigler přistoupil k Regerovi a pošeptal mu opět něco do ucha. Reger vstal, ohlédl se a vyšel s Irrsiglerem z Bordoneho sálu. Podíval jsem se na hodinky, bylo deset minut před půl dvanáctou. Důvodem, proč jsem přišel do muzea již v půl jedenácté, bylo, že jsem chtěl být skutečně přesný, protože Reger nevyžadoval nic tak jako dochvilnost, stejně jako já sám jsem nevyžadoval nic víc než dochvilnost, která je pro mne ve styku s lidmi to nejdůležitější. Snáším jen dochvilné lidi, každého opozdilce nesnáším. Dochvilnost je Regerovou zásadní vlastností, stejně jako je i mojí zásadní vlastností; mám-li nějakou schůzku, pak přijdu opravdu přesně, stejně jako i Reger na všechny své schůzky přijde včas, o dochvilnosti mi už držel nejednu přednášku a stejně tak o spolehlivosti; dochvilnost a spolehlivost jsou u člověka to nejdůležitější, říkává mi Reger často. Mohu říci, že jsem veskrze dochvilný člověk, nedochvilnost jsem vždycky nenáviděl a také jsem si ji nikdy nemohl dovolit. Reger je ten nejdochvilnější člověk, jakého znám. Ještě nikdy v životě nepřišel pozdě, rozumí se vlastní vinou, jak říkává, stejně jako já jsem nikdy v životě, jako dospělý, nepřišel vlastní vinou pozdě, nedochvilní lidé jsou pro mne ti nejodpornější, s nedochvilnými lidmi se nestýkám, s nedochvilnými nemám nic společné
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217203