„Ten ostrov… kde žije ta nešťastnice.“ „Tak pár minut pěšky od jednoho konce k druhému.“ řekla s předstíranou lehkostí. „Pár minut pěšky! Ty žertuješ!“ Představoval si, že žije ve vyhnanství na nějakém velkém ostrově jako na Kypru nebo Lesbu nebo Kerkýře. Za chvíli se zeptal: „Jak se jmenuje?!“ „Pandateria1.“ „Cože? Bohové, v takové pustině? To je ale kruté! Pět let na Pandaterii!“ Livia na něho přísně pohlédla a řekla: „Nejspíš asi chceš, aby se vrátila do Říma?“ Augustus přešel k nástěnné mapě Itálie, vyryté na tenké zlaté desce a posázené malými drahokamy, označujícími města. Nebyl schopen slova, a tak jenom ukázal na R henium2, příjemné řecké městečko na břehu Messinské3 úžiny. A tak byla Julia přepravena do Rhegia, kde mohla žít poněkud volněji a přijímat občas dokonce návštěvy – ovšem každý návštěvník se musel předem ohlásit o dovolení u Livie. Takový člověk byl povinen vysvětlit, v jakém je vztahu k Julii, a vyplnit podrobnou propustku, kterou Livia podepsala: uváděla se tam barva vlasů a očí, zvláštní znamení a jizvy, aby jí nemohl použít někdo jiný. Málokdo byl ochoten projít takovým popotahováním. O povolení k návštěvě požádala Juliina dcera Agrippina, ale Livia ji nepustila, prý z ohledu na její morálku. Julia se musela podrobovat tuhé kázni a neměla u sebe žádnou přátelskou duši, neboť matka jí zemřela na ostrově na horečku. 1
dn. Ventotone dn. Reggio 3 Messana, dn. Messina 2
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217026
Jednou nebo dvakrát, když Augustus procházel ulicemi Říma, ozývalo se z řad občanů: „Dej přivézt dceru zpátky! Zkusila už dost! Dej přivézt dceru zpátky!“ To Augusta ťalo do živého. Jednou nařídil své stráži, aby mu přivedla ze shluku dva muže, kteří volali nejhlasitěji. Těm pak vážně pravil, že je za tu hloupost Jupiter jistě potrestá tím, že je zneuctí vlastní manželky a dcery. Tyto projevy nepramenily tolik ze soucitu s Julií jako spíš z nenávisti k Livii, které každý plným právem kladl za vinu, že má Juliino nemilosrdné vyhnanství na svědomí; jistě tak šikovně zapůsobila na Augustovu hrdost, aby nemohl ustoupit a trest zmírnit. Pokud jde o Tiberia, jemu jeho pohodlně velký ostrov vyhovoval výborně tak rok dva. Podnebí bylo příznivé, strava dobrá a měl spoustu času, aby se mohl opět věnovat literatuře. Jeho řecká próza nebyla vůbec špatná a napsal dokonce několik básní, v nichž napodoboval básníky jako Euforióna a Parthenia. Někde je mám schované. Mnoho času věnoval přátelským disputacím s učiteli na akademii. Bavilo ho studium klasické mytologie a nakreslil ohromný rodokmen kruhového tvaru, v němž vyzařovaly paprsky od nejstaršího předka, Chaose, jehož potomkem byl Kronos, až k nepravidelnému okraji, hustě zaplněnému nymfami a králi a héróy. Když na nákresu pracoval, s oblibou mátl odborníky na mytologii otázkami jako: „Jak se jmenovala Rektorova babička z matčiny strany?“ a „Měla Chimaira nějaké mužské potomky?“ a pak na nich chtěl, aby jako doklad k své odpovědi citovali příslušný verš ze starých básníků. A právě při vzpomínce na tento nákres, který vlastním já, pronesl o mnoho let později můj synovec Caligula svůj proslulý vtip proti Augustovi: „Ano, byl to můj prastrýc. Měl ke mně přesně stejný příbuzenský vztah jako pes Kerberos k Apollónovi.“ Ale když o tom teď znovu 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217026
uvažuji, Caligula se vlastně zmýlil, že? Apollónův prastrýc byl přece netvor Tyfón, který byl podle některých pramenů otcem, podle jiných dědem Kerberovým. Avšak ten jediný rodokmen bohů je tak pomotaný různými krvesmilnými vztahy – mezi synem a matkou, bratrem a sestrou, že Caligula měl možná přece jen pravdu. Jako tribun lidu se Tiberius těšil mezi obyvateli Rhodu značné úctě. A úředníci, kteří pluli do východních provincií, aby se tam ujali svých funkcí, nebo kteří se odtamtud vraceli, vždycky si schválně udělali zajížďku, aby u něho vykonali zdvořilostní návštěvu. Ale on trval na tom, že je obyčejným občanem, a bránil se všem veřejným poctám. Zpravidla se obešel bez oficiální tělesné stráže. A všehovšudy jenom jednou zasáhl ve své funkci soudce, kterou s sebou nesla tribunská moc: dal zatknou a odsoudil do vězení na dobu jednoho měsíce jistého mladého Řeka, který se v jedné gramatické debatě pokoušel urážet autoritu předsedajícího Tiberia. V dobré tělesné kondici se udržoval jízdou na koni a cvičením v tělocvičně a měl těsný styk s událostmi v Římě, protože každý měsíc dostával podrobné zprávy od Livie. Kromě domu v hlavním městě ostrova vlastnil ještě vilku na venkově, postavenou na vysokém útesu s vyhlídkou na moře. Nahoru k ní vedla tajná stezka, kudy mu tam jeden jeho důvěryhodný propuštěnec, silný jako býk, přiváděl různá pochybná individua – nevěstky, zrůdy, vykladače a kouzelníky – s nimiž obyčejně trávíval večery. Nejednou se prý stalo, že některý z těch návštěvníků, který se Tiberiovi znelíbil, ztratil při zpáteční cestě rovnováhu a spadl do moře hluboko dole. Už jsem se zmínil o tom, že Augustus odmítl prodloužit Tiberiovi hodnost tribuna lidu, když uplynulo jeho pětiletí. Je pochopitelné, že se tím na Rhodu dostal do velmi 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217026