„Ten ostrov… kde žije ta nešťastnice.“ „Tak pár minut pěšky od jednoho konce k druhému.“ řekla s předstíranou lehkostí. „Pár minut pěšky! Ty žertuješ!“ Představoval si, že žije ve vyhnanství na nějakém velkém ostrově jako na Kypru nebo Lesbu nebo Kerkýře. Za chvíli se zeptal: „Jak se jmenuje?!“ „Pandateria1.“ „Cože? Bohové, v takové pustině? To je ale kruté! Pět let na Pandaterii!“ Livia na něho přísně pohlédla a řekla: „Nejspíš asi chceš, aby se vrátila do Říma?“ Augustus přešel k nástěnné mapě Itálie, vyryté na tenké zlaté desce a posázené malými drahokamy, označujícími města. Nebyl schopen slova, a tak jenom ukázal na R henium2, příjemné řecké městečko na břehu Messinské3 úžiny. A tak byla Julia přepravena do Rhegia, kde mohla žít poněkud volněji a přijímat občas dokonce návštěvy – ovšem každý návštěvník se musel předem ohlásit o dovolení u Livie. Takový člověk byl povinen vysvětlit, v jakém je vztahu k Julii, a vyplnit podrobnou propustku, kterou Livia podepsala: uváděla se tam barva vlasů a očí, zvláštní znamení a jizvy, aby jí nemohl použít někdo jiný. Málokdo byl ochoten projít takovým popotahováním. O povolení k návštěvě požádala Juliina dcera Agrippina, ale Livia ji nepustila, prý z ohledu na její morálku. Julia se musela podrobovat tuhé kázni a neměla u sebe žádnou přátelskou duši, neboť matka jí zemřela na ostrově na horečku. 1
dn. Ventotone dn. Reggio 3 Messana, dn. Messina 2
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217026