po hodině, jinak začne být všem divné, proč místo aspoň nějaké předvánoční pomoci sedí všichni tři ve stodole. To si bez problémů odsouhlasili… když má někdo pravdu, tak má prostě pravdu.
„Takže ti tvoji přátelé z budoucnosti i ty sama si myslíte, že lžu, když tvrdím, že jsem žádný vůz neslyšel?“ Kryštof byl vzteky celý bez sebe. „Byl jsem v dílně! Hledal jsem to samý co ty! Překládal jsem prkna, tak jsem holt přeslechnul vůz!“ Všichni bez dechu sledovali hádku mezi Dorotkou a Kryštofem. „Víš, kde jsem pak byl? Hledal jsem všude možně, kde se dalo, nějaký papíry o naší rodině! Jestli třeba můj táta u někoho známýho neuložil něco, co by nám pomohlo najít Meč. A pak jsem potkal tvýho tátu. Pustili ho z vězení. Jen tak v košili, do toho mrazu. Tak jsem ho odvezl domů a už jsem tam s ním zůstal! Ještě nějaké otázky?“ V místnosti se rozhostilo ticho, které přerušila Magdaléna. „Asi by ses měla Kryštofovi omluvit. On je poslední strážce Meče. Jeho otec si to tak přál, i když říct mu to a předat mu mapku, nestihl. A je to můj syn. Nikdy by nás nezradil.“ Dorotka byla celá rudá. Tiše se omluvila. Ano, je nesmysl to, co ji napadlo. Jenže se báli. Všichni. Najednou se jim zdál podezřelý úplně každý. Může jí to Kryštof odpustit? Kryštof přikývl. Vlastně to chápe. Přece jen jsou všichni ještě malé děti. Horší je, že nenašel vůbec nic, co by jim mohlo nějak pomoci. Ani v papírech od mámy, ani vyptáváním se. Dorotka se na něj trochu bázlivě podívala. Asi o Anežce a o klucích nerad slyší, ale vědí spoustu věcí a s Mečem toho zažili už hodně, možná budou mít nějaký nápad, kde hledat… Jen by se potřebovala dostat do zámku… „Budou vás sledovat. My odtud nemůžeme na krok. Musíme je přesvědčit, že o tom všem, co se stalo, když jsme byly zavřené, nemáme ani nejmenší tušení,“ řekla ustaraně Lidmila. Kryštof jen mávl rukou. On ven stejně musí. Musí rozvést mléko na zámek a do lázní a má domluvené nějaké další pochůzky. Z něčeho žít musí. Dorotka maminku také uklidňovala, na zámku mají spojence, učitele, když budou s ním, budou pod ochranou. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216816