Ubezpečuje se, že je všechno v pořádku, ale přesto ho tu něco zdržuje. Musí dořešit ještě maličkost, protože jediné, co ho teď tíží, je pomyšlení na ty dva, které tu bude muset nechat napospas jejich osudu.
w
w
w
Petr přivazuje Viktora ke keři před nemocničním pavilonem. Hladí ho. „Hodnej. Sedni,“ šeptá mu. Čeká, až přejde dvojice pacientů o berlích, ukáže Viktorovi prst na ústech a vejde do budovy. V pokoji zamíří k oknu, uprostřed místnosti se však zarazí. Na lůžku leží mladý muž, z rukou mu trčí hadičky. Petr se zmateně podívá na ostatní postele a pak vycouvá z pokoje. Prochází nemocniční chodbou, nakukuje do pokojů, ale Toník nikde. Slíbil mu, že ho dneska oholí. Když za ním byl posledně, až se lekl, kolik roků mu přidala zarostlá tvář. Fousy vypadaly, jako by mu zplesnivěly. Dneska koupil nové žiletky a drahý, voňavý holicí krém. I nový ručník. S uctivým nahrbením vejde do pootevřených dveří lékařského pokoje. „Dobrý den. Nemůžu najít Toníka Jiránků.“ Mladý doktor s dlouhými vlasy sepnutými v zátylku gumičkou se k němu otočí od počítače. „Dobrý den. A vy jste kdo?“ „Jeho kamarád. Petr Bakla.“ Lékař ukáže na židli. „Posaďte se, prosím,“ odkašle si, „pan Jiránek včera v dopoledních hodinách odešel.“ Petr se rozradostní. „Kam? Domů… teda… no domů… ještě nedorazil.“ Vážnou tváří lékaře to zacuká. Petrovi se dere krev do obličeje. Sklopí hlavu. Přestane si rozpačitě mnout 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216766