opře se patami a obtočí si kotníky sukní. Fouká ještě studený vítr, i když jarní sluníčko hřeje do tváře. Dveře ateliéru se otvírají. „Už bude slečna hotová?“ Lahja na tazatele nepohlédne. „Co zase spěchá?“ Když odpověď nepřichází, otočí se. U dveří stojí muž, kterého fotografovali minulé pondělí – vysoký, tmavý a usměvavý. Portrét, tři snímky. Má na sobě rovný dvouřadový kabát. Lahja rychle vstane. „Promiňte, myslela jsem, že je to někdo jiný.“ „Řekli mi, že se tu mám poptat na snímky. Prý budou brzo hotové.“ „Hned tam budu.“ „Žádný spěch.“ Muž zavře dveře a vyjde ven. „Že bych se k vám připojil.“ Vydoluje z kapsy plechové pouzdro na cigarety a vloží si jednu do úst, podívá se potom na Lahju a nabídne jí taky. „Kouříte, slečno?“ „To se pro ženy nesluší. Aspoň ne tady.“ „Ne? A kdy to stačili zakázat?“ Lahja uvažuje, jestli by neměla dělat drahoty, ale pak na to nemá sílu. Muž k ní stále napřahuje pouzdro a ona si jednu cigaretu vezme. Muž jí připálí. „Tak co, budou to věrné podobenky?“ „Co by ne, když je model pěkný.“ 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216765