ukázal, ačkoli má náš cestovní plán s sebou. Pro případ, že by dorazil později, jsem mu nechal v naší společné ložnici vzkaz. Napsal jsem mu: „Milý Johnny, slibuji, že až najdeme Střelce, budu mít pačmáky ve střehu. Přijď prosím na PTV shromáždění (z druhé strany jsem ti nakreslil mapku). Tvůj kamarád Oliver (zvaný Bubu). P. S. Nechal jsem ti tu pomeranč, kdybys měl hlad.“ Můj spolubydlící nesnáší školy, takže se nejspíš neobjeví. Vejít do některé z místních škol je pro něj stejné, jako kdyby kluk, který zahynul při pádu letadla, v poživotě nastupoval do jednoho jumba za druhým. Thelma má jako obvykle na rukávu fialovou pásku na znamení svého dobrodějství. Při řeči hodně gestikuluje, zeširoka mává rukama jako roztleskávačka Trójanů. „Takže Oliver a Johnny jsou v pěkné bryndě,“ říká právě. „Jejich vrah je možná ve Městě. V tom případě musíme my, Měšťané, rozhodnout, co uděláme. Já sama jsem pétévéčko, tak by mě zajímal váš názor.“ Pétévéčka byla usazená na pohovkách, křeslech a přehozech rozložených na dřevěné podlaze. Při Thelmině řeči nikdo z nich ani nemukl, seděli bez hnutí jako uhranutí. Ještě teď vypadají, jako by se nemohli vzpamatovat. Někteří sedí s pusou dokořán. Připomínají mi tím zadržovaným rozrušením baseta Rovera, když trpělivě čekal před domem v Písčinách, než jeho páníček nastrká do schránek noviny. Jako první se ozve hubená holka s plandajícími pramínky vlasů. „Chyťte toho Střelce,“ prohlásí věcně, „a utopte ho v jezeře.“ Chvíli je ticho. Pak promluví jeden z kluků: „Bodněte ho nožem do břicha.“ Vzápětí se spustí lavina dalších návrhů, jak se Střelcem skoncovat, například „shoďte ho z mostu“, „otravte ho arzenem“ a „strčte ho pod metro“. Vzhledem k absenci jezer, mostů, arzenu a metra ve Městě si domyslím, že pétévéčka uvažují o takovém trestu posmrti, který
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216763