„Jo, to jsem já,“ dodává muž urostlejšího vzhledu. Má černé vlasy, dredy. Tvar obličeje tvoří trojúhelník. Na široké bradě si pěstuje vousy, zřejmě. Je mi sympatický už na první dojem, takový typický pohodář. „Aru a Derena už znáš,“ poukazuje na můj doprovod a já přitakám. „Měli bychom vyrazit,“ připomíná Ara a Jonas se skloní k ocelové bedýnce. Poslouchám, jak něco seřizuje. „Tohle funguje na podobném principu jako přístroj, který tě sem dopravil. Jen je určen většímu počtu pasažérů,“ objasňuje mi. „Kleide se bál, že když vás prozradí, že to máte spočtené.“ „To se bál oprávněně,“ potvrzuje Kearl moji informovanost. „Ovšem já jako vůdce udržuju určité záležitosti v tajnosti.“ Jistě. Kdyby se stalo, že by Kleida mučili a snažili se zlomit, nic nezjistí. Dokonalá pojistka. Uvnitř mě se pohne stopa vzdoru. Deren mě už začíná vážně štvát. Radši se svými emocemi příliš nezabývám, aby rychle odpluly samy od sebe, a ne, až do mě Deren opět zasáhne. Možná, že se trochu udivil, jestli to postřehl… „Takže nás nenajdou?“ Chci si ověřit, že jsem to správně pochopila. „Dá se říct, že jinou realitu využijeme jako přestupní stanici. To nám rozpráší energický otisk. Počítám sice tak dvacet dva hodin, než Kores zaměří naše přibližné souřadnice, ale myslím, že pokud nás najde, ještě si dobře rozmyslí, zdali nás přijde navštívit.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216414