zbraní v Earls’s Courtu a předtím byly zapůjčeny do Imperiálního válečného muzea.“ Lossovi cosi secvakne v hlavě, ale myšlenka se hned zase rozplyne. „Na tohle už jsem moc unavený,“ vzdychne a zoufale zapátrá v kapsách po krabičce cigaret, která tam už tři roky není. „Dobře, policistko…“ Upře pohled na její odznak. Odráží se v něm plameny – lidé na dvoře zapalují oblečení shazované z okolních balkonů. „Swallowová, teď si prosím vezměte na starost ty svépomocné občanské hlídky, co se nám tu shromažďují,“ ukáže na mladé muže a ženy stojící nad lidmi, kteří sedí na hřišti. „Vysvětlete jim, že zásah pořádkových jednotek nemáme v plánu, ale musíme je tady nechat na jejich ochranu. Co kdyby sem vtrhli rozzuření drogoví dealeři?“ Swallowová je očividně zkamenělá strachy, ale kývne a vyrazí k obrněným vozidlům. Loss se s nepřítomným pohledem v očích obrátí na seržantku Stoneovou. „A vy se spojte s laboratoří a zjistěte, co se to sakra děje se záznamy mojí dcery. Nedovolím, aby ji do toho někdo zatahoval.“ Ukáže na neoznačené policejní vozidlo, které je sem přivezlo. „Já teď půjdu do auta a zkusím se trochu vyspat. Chci, abyste mě za dvě hodiny vzbudila a mezitím domluvila schůzku s někým z Britského muzea, kdo by mi mohl ukázat ty mačety. Je to jasné?“ „Ano, pane.“ „Fajn.“ Stoneová sleduje, jak se její šéf šourá k vozu a nastupuje. Pokyne řidiči, který se opírá o kapotu a kouří. Muž odhodí cigaretu a vykročí k ní. „Až usne, odvezte ho domů a nepouštějte ho za mnou, dokud nebude ráno, jasný?“ Šofér 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216243
kývne, vykročí zpátky k vozu, nastoupí a nastartuje. Stoneová pozoruje odjíždějící auto s vlečkou bílých obláčků z naftového motoru, které jsou v ionizovaném vzduchu neobyčejně zřetelné. Pak se vrátí pohledem k Lily-Rose a ostatním dívkám sedícím na dvoře. Ucítí na čele první kapku deště a vzápětí se nebesa otevřou.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216243
35
Probudím se za zvuků předpovědi počasí pro lodní dopravu, která se táhne z reproduktorů jako med. Tenhle rozhlasový pořad přímo miluju. Nemám absolutně ponětí, o čem se tam mluví, ale všechna slova do sobe dokonale zapadají. Hlas se vznáší stanicí metra jako duch a vyplňuje prostor jmény a místy z nějakého tajemného světa. Zírám na drobné kachličky na stropě a pomalu se připravuju na návrat do reality. Když předpověď skončí, vstanu a zadám notebooku pokyn, aby vyhledal veškeré zmínky o mně na zpravodajských sítích, na internetu i ve fyzickém světě. Netrvá to dlouho. Je mě všude plno. O ničem jiném se prakticky nepíše. Vypiju proteinový nápoj a dojdu si na záchod. Snažím se nejíst žádné opravdové jídlo. Potřebuju udržet index tělesné hmotnosti pod sedmnácti, jinak začnu menstruovat a to rozhodně nemůžu připustit. Ani náhodou. Musím ale zůstat zdravá. Tedy alespoň jakž takž. Když jsem ještě žila nahoře na ulici, vybírala jsem jídlo 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216243