pak proběhla 18. prosince 1936, kdy předložili návrh na podepsání paktu o neútočení mezi Německem a Československem, který by také uznal československé hranice a navrhoval uzavřít dohodu o osudu českých Němců. Beneš odpověděl „ Mohu přátelsky diskutovat a vyměňovat názory o kterékoli vnitřní otázce československé s delegáty cizí mocnosti, a tudíž také o otázce německé s Němci; ale nemohu s nimi jednat a přejímat v těchto věcech jakékoliv oficiální závazky. …Československá vláda nemá však v plánu žádné násilné počešťování našich německých krajů“ Dále Beneš ve vzpomínkách uvádí: „ Pokud šlo o pakt o neútočení s Německem, vyložil jsem Hitlerovým zástupcům, že německý návrh by nutně znamenal, aby Československo vypovědělo smlouvu s Francií a se Sovětským svazem a opustilo Společnost národů… Delegáti Hitlerovi mi ihned s ironickým úsměvem odpověděli, že podepsání paktu s Německem tohoto kroku přece od nás nevyžaduje… Podepsání takové dohody by jen znamenalo, že by Československo v případě války Německa s těmito státy své smlouvy s nimi prostě neuvedlo v platnost… Odpověděl jsem hned, že by bylo vhodnější, kdyby dohoda mezi Československem a Německou říší byla položena na základy, které by se nedotýkaly našich dosavadních smluv a byly trvalé…. Navrhl jsem, že bych text této nové smlouvy připravil a do Berlína poslal. Oba delegáti můj návrh přijali… Pravda však bylo, že mé koncepce a názory o smlouvě nebyly vůbec přijatelné vládcům Třetí říše… O tom jsem dostal z Berlína neoficielní zprávu v polovici ledna roku 1937 s velmi důvěrným poukazem, že Hitler má nyní jiné jednání, které, podaří-li se, by mělo vliv i na naše věci…“ Pod čarou dále Beneš upřesnil: Jak nám bylo
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216022