kleneb a věží, u nichž byly pečlivým rukopisem připsány rozměry každé jednotlivé části. „Plány na přebudování katedrály svatého Petra tady ve městě,“ vysvětlil Malet a prstem jel po linkách. „Náš král touží po tom, aby královské kostely odrážely slávu Boží, a domnívá se, že právě to místnímu chrámu schází. Tohle jsem nechal nakreslit minulý podzim.“ „Je to působivé,“ ozval jsem se, protože skutečně bylo, dokonce i pro člověka, jako jsem byl já, který o takových věcech věděl jen málo. Podle rozměrů to mělo být dílo ohromujících ambicí a velikosti: víc než sto kroků na délku a nejméně třicet pět od základů ke špičce věže. Ničemu, co jsem kdy viděl, se to nepodobalo. Nedokázal jsem si představit, kolik řemeslníků a dělníků bude potřeba na stavbu něčeho takového – ani kolik tisíc liber stříbra to jistě bude stát. „Doufám, že bude moci soupeřit i s velkým chrámem ve Westmynstru,“ prohlásil Malet. „Uvaž, jakou slávu taková stavba propůjčí městu – o muži zodpovědném za dohled nad stavbou nemluvě.“ Zhluboka si povzdechl, odsunul těžítka a sroloval pergamen do úhledného svitku, který převázal koženým páskem. „Věřil jsem, že stavba by mohla začít na konci zimy, ale pokud jsou vzbouřenci na pochodu, bude se muset odložit.“ Položil svitek na stůl. „Ale proto jsem si tě sem nezavolal.“ „Ne, pane,“ přisvědčil jsem. Byl jsem rád, že jde rovnou k věci. Zavolal si mě, protože chtěl ode mě odpověď, i když ani v té chvíli jsem si nebyl jistý, co řeknu. Pokynul ke stoličce. Posadil jsem se, on si zatím přitáhl další od ohniště. „Jistě si pamatuješ na naše setkání před několika dny,“ řekl a taky si sedl. „A jistě si vzpomeneš na nabídku, kterou jsem ti tehdy učinil.“ „Ano,“ přisvědčil jsem. Prohlížel si mě zpod hustého obočí. „Jak sis jistě dobře
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216008