41 Ale ten hrášek pod matrací si přesto stěžoval. Vysílal – píp píp píp – skrz nejjemnější sypky svou pohmožděnou litanii: chudoba, plýtvání, bezpráví, znečišťování životního prostředí, choroby, zbrojení, diskriminace žen, rasismus, přelidnění; nudný inventář společenských chorob, na nichž se princeznině masu nikdy nebude příliš pohodlně ležet. Hrášek ji obtěžoval natolik, že začala přemýšlet o tom, že se večer vrátí na festival a zaměří se na původní účel své havajské mise. Díky místní šeptandě se však dozvěděla, jak proběhl den v parku, což rozpálilo tu nejméně přitažlivou stránku její zrzavosti. Podle všeho se nejdříve zmocnil mikrofonu gang montanské Judy, jenž zapěl všech třicet osm slok populární balady „Všichni muži jsou násilníci“ (kupodivu řada mužů v publiku zpívala s nimi); pak je vystřídali Homouš Bob a přátelé, kteří sborově hlasitě přečetli dlouhé poetické prohlášení nazvané „Každý z nás je homosexuál“; po nich se na pódium vyšvihl farář Booker T. Kilimandžáro, jenž s biblí v jedné a mačetou v druhé ruce spustil svou specialitu: kázání „Pilát byl běloušskej imperialista, Ježíš byl negr“, což doprovodil nejnovějšími tanečními diskotékovými kreacemi. Jejich výstupy přitom zatemnily seminář o sluneční energii a zabily přednášku o drogách zaručujících nesmrtelnost. Když se jogín, který předtím rozebral pavučinu, pokusil na požádání správy festivalu kosmicky očarovat vetřelce, aby opustili pódium, byl z něj svržen a naposledy byl spatřen, jak kulhá ke stanu první pomoci zkroucen do jogínské pozice Zlomenáklíčníkost. Leigh-Cheri byla vzteky bez sebe. „Víš, co bychom měli udělat? A myslím to naprosto vážně. Měli bychom vzít tu poslední patronu, ty víš čeho, a vyhnat ty sprosté parchanty z parku. Festival se stejně zvrhl v nechutný paskvil. Takže ho klidně můžeme ukončit.“ „Jo? Tak ty bys chtěla, abych vyhodil do povětří něco jen proto, že s tím nesouhlasím? Co si myslíš, že jsem? Vandal nebo co? Fašoun? Zasranej kritik?“ „Do prdele,“ řekla Leigh-Cheri. „Ne, nemyslím si, že bys byl něco z toho. Myslím si, že jsi psanec. A začínám si myslet, že psanectví v podobě, v jaké ho praktikuješ, má stejný počet zásad a nepsaných zákonů jako každé jiné hnutí.“ /103
Robbins_Zatisi_s_datlem_V2_2015_vnitrek.indd 103
12.1.2016, 11:39:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215794