„Tvým úkolem je napnout luk, zamířit a vystřelit dřív, než saranče uletí. Musíš ho zasáhnout, než se znovu snese na zem,“ pokračoval starý muž. „Nepozorovaně se přiblížit už umíš a teď musíš pracovat na tom, aby ses zlepšil v zacházení s lukem.“ Následujícího odpoledne zažil Ručička snad největší zklamání v životě. Připlížit se k sarančeti byla jedna věc. Zasáhnout ho v letu však bylo téměř nemožné. Všechna sarančata měla jeden nepříjemný zvyk. Prudce měnila směr letu, snad rychleji, než tepe srdce. Kam se obrátí příště, se odhadnout nedalo. Takže pokaždé, když vystřelil, minul. Žádný jeho šíp se k sarančeti kličkujícímu ve vzduchu ani nepřiblížil. Se svěšenými rameny se sesunul na zem vedle dědečka, usazeného ve stínu pod stromem. „Nikdy žádnou z těch potvor netref ím,“ zanaříkal. „Je to strašně těžké.“ Vlčí oči beze slova pomalu vstal. Z pouzdra vytáhl luk, napnul ho, z toulce vylovil šíp a vložil ho do tětivy. „Pojď za mnou,“ řekl chlapci a vykročil do trávy. Ručička poslechl a vydal se za dědečkem. Pozorně ho sledoval, jak drží luk připravený k výstřelu. Trvalo dost dlouho, než starý muž pohnul nohou a do vzduchu se vzneslo saranče. Jemným a zručným pohybem, získaným desetiletími praxe s lukem a šípy, napnul tětivu a uvolnil ji. Chlapec nemohl od letícího šípu odtrhnout zrak a s překvapením zahlédl, že chyběl snad jen prst a šíp saranče zasáhl. „Kdo chce být lovec a bojovník, nesmí slovo nikdy používat,“ řekl Vlčí oči tiše. „S jednou výjimkou. Smí říct, že to nikdy nevzdá. Už jsem saranče trefil, možná i dvakrát. Ale nikdy to nepřestanu zkoušet, a tak se mi to třeba podaří znovu. Důležité je jen jedno. Střílej, abys ho zasáhl. A ne, abys ho jen skoro zasáhl.“ Téměř každý den do doby, než léto vystřídal chladnější podzim a sarančat ubylo, se Ručička plížil loukami a podél říček a potůčků. Nezasáhl žádné, ale každé, po kterém vystřelil, pozoroval a pečlivě sledoval i to, jak se pohybuje. Co víc, naučil se bez jediného pohledu vylovit z toulce šíp a vložit ho do tětivy, takže se mohl soustředit pouze na sarančata. 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215098