L odivod v bouři
99
nami Kristovými,“ řekl tiše zjevně pohnutý František. „Těmto ranám je třeba věnovat pozornost a naslouchat jim.“ Následující měsíc František ohromil svět, když pohladil boláky Vinicia Rivy, pětapadesátiletého muže s tak znetvořenou tváří, že lidé raději vystupují z autobusu, aby se na něho nemuseli dívat. Když František líbal jeho bolestivé výrůstky způsobené genetickou nemocí zvanou neurofibromatóza, bušilo Rivovi srdce tak silně, až myslel, že musí zemřít. „Ani se nerozmýšlel, jestli mě má obejmout, nebo ne,“ řekl později. „Nejsem nakažlivý, ale on to nevěděl. Prostě mě hladil po tvářích a já přitom necítil nic jiného než lásku.“ František byl devatenáctým papežem, který navštívil Assisi, ale prvním, který vstoupil do takzvaného svlékacího pokoje v arcibiskupském paláci, kde Francesco di Bernardone před zraky své rodiny svlékl hedvábný šlechtický šat a vzdal se bohatství a moci. „Poživačnost nás vede k marnivosti, aroganci a pýše, a ony se stávají modlami. Všichni se musíme vysvléknout z poživačnosti. Jinak se staneme křesťany z cukrářství jako nazdobené sladké dortíky, ale nebudeme skutečnými křesťany.“ Toho odpoledne, když při venkovním setkání s klérem a mladými lidmi hovořil plynnou italštinou s argentinským přízvukem, byl na vrcholu výřečnosti. V katedrále San Rufino nabádal kněží, aby se vyvarovali „dlouhých a nudných kázání, v nichž nikdo ničemu nerozumí“, a připomněl jim staré časy, kdy farní kněží znali jména všech svých farníků, a „dokonce i jméno psa v každé rodině“. Říkal klerikům, že rozvedené páry si neumějí včas odpustit. „Vždycky jsem říkával novomanželům, hádejte se, jak chcete. Jestli mají létat talíře, ať létají. Ale nikdy nedopusťte, aby den neskončil smírem. Nikdy!“ Vybízel je, aby vycházeli vstříc opomíjeným a přehlíženým. „Nedovolte, aby vás brzdily předsudky, špatné návyky, duševní nebo pastorální ztuhlost – ono známé ‚takhle se to přece dělá vždycky‘. K těm na okraji můžete přistoupit jen tehdy, když ponesete slovo Boží v srdci a budete kráčet s církví jako svatý František.“ Dokonce i po nespočetných návštěvách, po mši a pěti projevech čerpal energii z davu dvaceti tisíc mladých lidí, který na něho pozdě odpoledne čekal před bazilikou Panny Marie Andělské. Mluvil o tom, jak těžké je uzavírat manželství v kultuře, jíž vládne dočasnost, a vyprávěl jim o ženě z Buenos Aires, která si mu stěžovala na svého syna, jemuž už bylo víc než třicet let, měl přítelkyni, ale nechtěl se ženit. „Řekl jsem jí tehdy, aby mu přestala žehlit košile!“
Papež_reformator_2016.indd 99
18.1.2016 10:55:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS215041